Světoznámá violoncellistka Michaela Fukačová se v knize Bytí naboso představuje jako vnímavá vypravěčka

Text, doprovázený fotografiemi z rodinného archivu, nabízí komplexní i intimní pohled na životní dráhu umělkyně – od idylického dětství v Račicích a Brně přes studia až po náročný život na mezinárodních pódiích. Není pouhým výčtem vítězných tažení na prestižních soutěžích a setkání s velikány světové hudby, ale především poctivým příběhem o hledání rovnováhy mezi uměním, rodinou a vlastní identitou.

Vzpomínky na rodiče, významné muzikology Jiřího a Jitku Fukačovy, napovídají, z jakého intelektuálního a charakterového podloží autorka čerpá. Ironií osudu to byl právě komunistický režim a pronásledování jejích rodičů, co ji přivedlo k violoncellu – nástroji, který se pro ni stal celoživotním osudem. V autorčiných vzpomínkách nenajdeme žádné přehnané vychvalování ani jedovaté poznámky na adresu kohokoliv. Česká violoncellistka je v knize laskavá v tom nejlepším slova smyslu. Osobnost jejího typu si zaslouží představit především mladým lidem, aby měli povědomí o tom, že je koho následovat a ke komu vzhlížet.

Jedním z autorčiných sympatických rysů je schopnost nahlížet na svůj život s nadhledem a humorem. S lehkostí popisuje to, co Rakušané nazývají den normalen Wahnsinn – běžné šílenství muzikantské dráhy matky a sólistky, která se zároveň snaží vychovat dvojčata, a přitom na věhlasných pódiích dělat jakoby nic.

Prostor věnuje mj. dopravním prostředkům – autům a lodím – k nimž si vytvořila osobní vztah, jelikož toho společně spoustu zažily. V době, kdy se i klasická hudba stává marketingovým produktem a sází na vnější efekt, zůstává Fukačová věrná podstatě umění. Jejím cílem je skutečné sdělení. V textu rezonuje myšlenka, že hudba má smysl pouze tehdy, pokud dokáže zasáhnout posluchačovy emoce. Sama autorka v knize uvádí: „Vždy jsem se chtěla dotýkat srdcí. Tak hluboce, jak jen lze – až ke splynutí ve zdroji nás všech bez rozdílu – ve vzájemnosti – v lásce.“

Publikace Bytí naboso potěší nejen příznivce vážné hudby, ale každého čtenáře, který hledá pozitivní a inspirativní zážitek. Elitou národa jsou lidé, jichž je možno si vážit, a nikoliv ti, kdo disponující bezskrupulózním chováním.

Obdivujme originální velikost, nikoliv zapšklou malost. O tom se v knize Bytí naboso sice přímo nemluví, ale obsaženo to v ní je. Ostatně, pokud se v Shakespearově Zimní pohádce tvrdí, že Čechy leží u moře, pak život Michaely Fukačové jako by přikyvoval: nový domov našla na dánském ostrově Fyn.