Jak se vám líbila druhá audiokniha s komisařem Gereonem Rathem?

S Gereonem jsem strávil spoustu času u první audioknihy i při dabování jeho postavy v seriálové adaptaci, takže jsem měl radost, že se dozvím, co se s ním stane dál. Nechci srovnávat, ale Tichý zabiják mě možná bavil ještě víc než Mokrá ryba, protože se týká začátků zvukového filmu, a tedy prostředí, které jako herec trochu znám, takže mi to připadalo hodně zábavné a snad i víc napínavé. Navíc jsem se trošku dovzdělal, dozvěděl se další reálie, jak ten zlom ve světě filmu probíhal a kdy se co a jak zavádělo do produkce. Vlastně jsem to pak četl i ze zájmu, že načerpám nějaké nové poznatky.

Co jste si nejvíc užil?

Nejvíc jsem se nechával překvapovat samotným dějem. Audioknihu Mokrá ryba jsem nahrával až poté, co jsem měl nadabovaný seriál Babylon Berlin, takže jsem už věděl, co se stane a všímal si rozdílů. Teď to ale bylo jinak. Některým posluchačům možná bude už v průběhu jasnější, jaká je pointa a jak to dopadne, ale já jsem si text připravoval vždycky po částech, takže jsem do poslední chvíle netušil, jak to skončí. Až když jsem před sebou měl poslední dvě natáčecí frekvence, konečně jsem román dočetl celý. Měl jsem to tedy na etapy a bylo to tak pro mě napínavější. A doufám, že se mi díky tomu podařilo vzniklé napětí přenést do nahrávky. Ale bavilo mě i filmové prostředí, dohadující se producenti, velkolepý svět hvězd a Berlín počátku třicátých let. Fascinuje mě meziválečné období, to, kde jsme všichni mohli být, kdyby k druhé světové válce nedošlo…

A co vás nejvíc bavilo jako interpreta ve studiu?

V příběhu vystupuje hodně postav, možná i víc než v prvním díle. Autor ale dává docela dobrý návod k tomu, jak charaktery interpretačně uchopit. My jsme se s režisérem samozřejmě snažili, aby nás to bavilo, ale bylo nutné najít správný způsob vyprávění. Aby to nebylo jako pohádka pro děti, ale aby jednotlivé postavy byly na první poslech rozlišitelné. Když člověk mluví za nějakou figuru, snaží se s ní aspoň na chvilku žít. A právě to je zábavné – užít si danou postavu v konkrétním momentu.

Která postava pro vás byla nejzábavnější?

Pro mě je základní komisař Gereon Rath, kterému rozumím jako postavě i „člověku“. Baví mě, že je takový nejednoznačný… Baví mě i Charlotta Ritterová, protože jistým způsobem souvisí s Gereonem, je mezi nimi určitý vztah. V tomhle díle se také poprvé objevil i Rathův kamarád, což bylo poutavé, protože Gereon zatím kamarády moc neměl, spíš kolegy, kteří jsou s ním buď v dobrých vztazích, nebo ne. Ale v Tichém zabijákovi se objevil jeho přítel z dětství Paul, který mě bavil, protože otevřel zase jiný pohled na protagonistu. Hodně jsem si užil i novináře Weinerta. A ještě mě dost bavil majitel kina. Výborně je napsaná také postava samotného vraha, jeho rodiny a zázemí – jeví se to skoro jako něco z jiného světa. To pro mě bylo jako pro interpreta hrozně podnětné, když vás autor umí uvést do rozpoložení, které dokážete herecky využít. Tu postavu bylo rozhodně zajímavé namlouvat, nebo spíš ji komponovat.

Má nějaký specifický projev?

Měla by mít a doufám, že to tak vyšlo. Je takový šílený a dost se projevuje skrze vnitřní monology, takže doufám, že se nám to do nahrávky nějakým způsobem povedlo přenést tak, aby to byla zapamatovatelná figura.

Zmínil jste, že vás baví vývoj vztahu Gereona a Charlotte. Mohl byste naznačit, jak bude pokračovat?
V Mokré rybě si to Gereon u Charlotty zkazil, protože k ní nebyl upřímný a podle mě ji trochu využil. V Tichém zabijákovi se potkají až po docela dlouhé době, mezitím uběhl rok a Gereon má úplně jinou známost. Každý z nich se v životě vydal trochu jiným směrem a bude jim celkem trvat, než se vůbec potkají. Když k tomu ale dojde, oba cítí, že je to fatální setkání, vnímají mezi sebou ohromnou fyzickou přitažlivost. Dohromady je znovu spojí starost o bezpečí toho druhého a závěr mezi nimi bude zajímavý…

Má pro vás Tichý zabiják v něčem jinou atmosféru než Mokrá ryba, která se odehrává o rok dříve?

Má, právě díky prostředí filmovému průmyslu. V Mokré rybě šlo daleko víc o politiku, která ale hraje roli i tady, protože zrovna v tomhle meziválečném období politika vlastně souvisí se vším.

Máte rád filmy z 30. let, vnímal jste něco z nich i v tomto příběhu?

Meziválečné filmy jsem si před natáčením audioknihy nepouštěl, ale pamatuju si je díky atmosféře. Jak byly specifické, tak člověku naskakují takové černobílé asociace. Teď se mi vybavil i německý poválečný film Vrahové mezi námi, který byl natočený o šestnáct let později a je o něčem jiném, ale nějak mě fascinuje. Pár filmů z té doby působí až zázračně moderně a tenhle je jedním z nich. Je osmdesát let starý, ale podle mě by obstál i dneska – dokonce i stylem herectví, ale hlavně díky syrovosti příběhu. Snad mi jeho nálada evokuje i něco z Volkera Kutschera. Nakonec i Tom Tykwer natočil seriálovou adaptaci Babylon Berlin dost temně, takže to na mě působí jako noir.

V čem je podle vás největší rozdíl mezi románem a seriálem?

V seriálu mají postavy někdy trochu jiné motivace a jsou v něm i dějové odbočky, které obsahu knihy Mokrá ryba úplně neodpovídají, trošku si to ozvláštnili po svém. Seriál není předloze úplně věrný, ale zásadní věci v něm jsou. Adaptace má v sobě i víc dekadence, románová Charlotte si opravdu nepřivydělává v bordelu. A třeba záchvaty Gereona Ratha jsou v seriálu posíleny skrze drogy, v románu jsou to jen noční můry. Ale atmosféru románu se filmařům povedlo vystihnout znamenitě. Přesto bude ten, kdo uvidí seriál, rozhodně překvapený, když si přečte knížku nebo poslechne audioknihu, protože postavy jsou ještě o něco bohatší.

Chtěl byste se o nějaké z postav dozvědět víc?

Zajímalo by mě, jestli by Gereon Rath dokázal překonat sám sebe, ty modely, které opakuje ve vztazích, kam by to pak mohlo směřovat. Ale baví mě to, jak to je – Volker Kutscher sérii napsal tak bohatě, že se nechávám inspirovat.

připravilo nakladatelství OneHotBook