Cenu Divadelních novin získala kniha o režisérovi nerealistického realismu

/ Jitka Goriaux Pelechová

Každoroční Ceny Divadelních novin mají několik kategorií. V kategorii Publikační počin v oblasti divadla byla oceněna Jitka Goriaux Pelechová za autorství publikace Divadlo Thomase Ostermeiera, na cestě za novým realismem, kterou loni vydalo nakladatelství KANT.
Každoroční Ceny Divadelních novin mají několik kategorií. V kategorii Publikační počin v oblasti divadla byla oceněna Jitka Goriaux Pelechová za autorství publikace Divadlo Thomase Ostermeiera, na cestě za novým realismem, kterou loni vydalo nakladatelství KANT.

Thomas Ostermeier, narozený v  roce 1968 v  Dolním Sasku, platí dnes, ve svých šestačtyřiceti letech, za výraznou uměleckou osobnost, za  režiséra vládnoucího už patnáct let berlínské scéně, ne‑ li celému současnému evropskému divadlu. Jeho inscenace, které uvádějí divadelní instituce v  celém světě, a  jeho umělecké i  politické myšlenky, jež pravidelně a  hojně zprostředkovávají média, však zdaleka nevyvolávají jednomyslné přitakání kritiky, ale naopak vzbuzují mnoho debat, či přímo vášnivých potyček. Ostermeier okouzluje i  pobuřuje; v  každém případě ale fascinuje.

......................

Ostermeier vyhledává dramatiky, kteří rozvíjejí „skutečné příběhy“ a  konfrontují dramatické postavy se skutečnými problémy i  konflikty a  nesnaží se přitom motivovat či vysvětlovat jejich jednání a  chování; dramatiky, kteří nabízejí nový pohled na realitu, aniž by ji přitom vykládali či soudili:

„Tito autoři se vyhýbají jakémukoli společensko‑ psychologickému vysvětlování, jakékoli motivaci a  jakémukoli didaktickému poselství  – jedná se pouze o  sled událostí, který má několik světelných let náskok před veškerým klišé o  lidské psychologii“

.................

 Ostermeier zdůrazňuje snahu rehabilitovat na scéně srozumitelný jazykový diskurz:

„Osobně mi vždycky velmi vadilo jít do divadla a  spoustě věcem tam vůbec nerozumět. Takové ostentativní elitářství, které šlo ruku v  ruce s  nesrozumitelností her a  inscenací, mě vždycky neskutečně rozčilovalo. A  to samé na německých jevištích cítili i  mnozí herci. Chtěli pronášet a  hrát texty […], které by odrážely každodenní realitu, tedy to, co se děje venku.“

...................

Stejně jako socialistický realismus, jenž si vytyčoval za cíl utvrdit jistý společenský ideál a  řád, je podle Ostermeiera i  „kapitalistický realismus“ vyjádřením současného establishmentu, a  to tím, že ukazuje jedince jako neschopného sebeurčujícího jednání. Právě proto je tato estetika současnými autoritami podporovaná a  financovaná. V  důsledku totiž snižuje společenskokritický potenciál umění, což vyhovuje těm, „kteří vládnou dnešnímu světu“ (ibid.): „tato umělecká forma nedělá nic jiného, než že stvrzuje kapitalistickou vizi světa, a  díky tomu nepředstavuje žádnou hrozbu pro dominantní doktrínu  – stejně jako kdysi socialistický realismus v  zemích východního bloku“ (Ostermeier 2009). Ostermeier usiluje o  proměnu divácké uvědomělosti ve vztahu k  takovému pojetí divadla:

„Do protikladu [k  estetice ‘kapitalistického realismu’] stavíme romantickou vizi jedince a  příběhu. A  uměleckou formu, jež nachází a  upevňuje svou celistvost v  jednotě děje, čímž divákům dává nosnou strukturu, kterou ve své každodenní realitě postrádají. I  to je romantické  – a  zároveň to utváří totožnost“

............................

Hlavní specifikum Ostermeierova divadla spočívá v  jeho vůli  – a  prvotní motivaci  – soustředit se na příběhy a  znázorňovat je přímo, jednoduše, chronologicky. Zdá se tak, že jeho tvorba díky důrazu na příběh zaplňuje vakuum, které v  tomto ohledu vytvořila převládající estetika evropského divadla na přelomu tisíciletí, když začaly dominovat tzv. postdramatické formy. Svým návratem k  dramatu tak režisér uspokojil potřeby určité části publika.

Další články

Veronika Holcová si prý už léta vede něco, jako malířský deník. Nejde ale o žádné zapisování slov. Namočí si prsty do barvy a skicuje po papíru. Tak prý vznikají obrazy z jejího nejhlubšího soukromí. O komentáře k nim poprosila pět spisovatelů. Vznikla tak speciální kniha Na dosah ruky.
Ukázky

Malované rukama na ruční papír, dokreslené slovy spisovatelů

Veronika Holcová si prý už léta vede něco, jako malířský deník. Nejde ale o žádné zapisování slov. Namočí si prsty do barvy a skicuje po papíru. Tak prý vznikají obrazy z jejího nejhlubšího soukromí. O komentáře k nim poprosila pět spisovatelů. Vznikla tak speciální kniha Na dosah ruky.
 | Tomáš Weiss
David Rath udělal někde chybu. Možná několik. Měl určitě čas přemýšlet o tom, jak se mohlo stát, že se to všechno nějak zvrtlo. Vždyť nebyl jediný, kdo dojil oslíka otřes se. Že by u toho moc mlaskal? Každopádně hvězda sebevědomého doktora přestala stoupat vzhůru. Najednou je u všeho před jeho jménem "bývalý". Nepravomocně je odsouzen za korupci k 8 a půl rokům. Víc o systému klientelismu a korupce na Středočeském hejtmanství za Ratha a o pozadí celé kauzy novinář Radek Kedroň.
Ukázky

Pustit žilou, přiložit pijavice!

David Rath udělal někde chybu. Možná několik. Měl určitě čas přemýšlet o tom, jak se mohlo stát, že se to všechno nějak zvrtlo. Vždyť nebyl jediný, kdo dojil oslíka otřes se. Že by u toho moc mlaskal? Každopádně hvězda sebevědomého doktora přestala stoupat vzhůru. Najednou je u všeho před jeho jménem "bývalý". Nepravomocně je odsouzen za korupci k 8 a půl rokům. Víc o systému klientelismu a korupce na Středočeském hejtmanství za Ratha a o pozadí celé kauzy novinář Radek Kedroň.
 | Tomáš Weiss
Další kniha, která se snaží přiblížit nám art brut, které se světem denně prožívá člověk, postižený některou z forem autismu. Rodaan Al Galidi je Iráčan, trvale žijící v Nizozemí. Jeho kniha Autista a poštovní holub je plná příběhů jiné logiky, jiných důrazů na životní důležitosti a zoufalé potřeby řádu a pořádku uprostřed všeho toho našeho každodenního chaosu, který není ani pro tabulkově zdravé, natož pro nemocné.
Ukázky

To prokletí autistické logiky

Další kniha, která se snaží přiblížit nám art brut, které se světem denně prožívá člověk, postižený některou z forem autismu. Rodaan Al Galidi je Iráčan, trvale žijící v Nizozemí. Jeho kniha Autista a poštovní holub je plná příběhů jiné logiky, jiných důrazů na životní důležitosti a zoufalé potřeby řádu a pořádku uprostřed všeho toho našeho každodenního chaosu, který není ani pro tabulkově zdravé, natož pro nemocné.