KDY PŘIJDE PŘECHOD POLITIKY Z TYPU 0 NA TYP 1?

V historii lze jasně vidět dva silné trendy, které určují chod dějin a ekonomik od nepaměti. Jeden z nich je abstraktizace (duch nad hmotou) a druhý planetarizace (schopnost různých celků spolu komunikovat). Žijeme v době, kdy můžeme na vlastní oči pozorovat, jak oba tyto trendy kulminují, srážejí se a vytvářejí zpětné vlny.

První trend je s námi od začátku. Kámen obalený (abstraktním, lidským) smyslem je mnohem efektivnější v kácení stromů a zraňování šelem než naše nehty nebo zuby. Kámen beze smyslu je jen ležící hmota, žádná zbraň, žádný nástroj. Z toho stejného „kamene země“ dnes stavíme polovodiče a mikročipy, které pospojujeme pod naše mobilní displeje. Co je od sebe dělí? Naše schopnost abstrakce. Abstraktizace se díky digitalizaci, umělé inteligenci a obecně pokrokům ve vědě ocitá ve zlomovém okamžiku. Dnes je totiž poprvé v dějinách myslitelné, že by člověk strávil celý svůj život na internetu. Dokážeme si představit na virtuální realitu napojené dítě, které v ní prožije celý život. Je to myslitelné – nikoli zatím možné, a už vůbec ne kýžené –, ale důležité je, že je to představitelné. Před deseti lety by tato myšlenka byla dobrá leda pro sci-fi.

Druhý trend si vypůjčím, s dovolením, od kolegů fyziků, ke kterým ekonomie pro jejich exaktnost tradičně vzhlíží. Ti civilizace hodnotí podle využívání energie. Civilizace typu 1 umí využít veškerou energii své planety, civilizace typu 2 umí „sklidit“ energii Slunce, neb na Zem jí padá jen nepatrný zlomeček. Civilizace typu 3 pak dokáže využít energie celé své galaxie. My, lidstvo jsme typ 0, přesněji řečeno 0,7239. Důležité je, že podle fyziků (například Michio Kaku, Carl Sagan) čeká lidstvo přerod z civilizace typu 0 na typ 1 během následující generace či dvou. Již dnes máme instituce, které na planetární mód přešly – třeba internet,který propojuje celou planetu bez ohledu na hranice.

Na rozdíl od toho je politika stále primárně národní záležitost. Zůstává poněkud paradoxní, že se píše rok 2017 a tato planeta nemá žádná planetární pravidla, která by stála za řeč. V 21. století si nevíme rady, co dělat, když v zemi v těsné blízkosti Evropy vypukne občanská válka. Na národní úrovni jsme přebyrokratizovaní a na té planetární vládne právní vakuum a zákon silnějšího. Takový byznys oproti politice dnes již víceméně přestoupil na organizaci typu 1 – byznys je mnohem globálnější než politika. Evropská unie byla reakcí na tento nadnárodní vývoj ekonomiky a využila některé jeho blahodárné účinky (mír skrze obchod), ale na negativní zdá se být příliš slabá. Je pomalu na čase přemýšlet o funkčním přechodu politiky z typu 0 na typ 1. Výzvy dnešního světa jsou nad síly jednotlivých zemí – třeba ekologie, regulace finančních institucí, migrace, terorismus –, to vše fundamentálně nelze řešit pouze na národní úrovni.Tyto dva trendy v naší generaci nejen tektonicky kulminují každý sám za sebe ve svůj přerod, ale navíc do sebe narážejí a vytvářejí tak různá zpětná interferenční vlnění. Negativním dnem takové vlny byl Trump a Brexit, pozitivním třeba Macron a poslední vyjádření Merkelové, která si uvědomila, že se Evropa musí probudit ze svého spánku a začít vést.

Politik má dnes tři volby: bojovat se současným trendem zbraněmi minulých válek – nacionalismem, zavíráním hranic, stavěním zdí. Spolupráci mezi národy (NATO, EU), která jediná by mohla věc řešit, se brání a otázky, které vyžadují nadnárodní spolupráci (finanční krize, ekologická hrozba), bagatelizuje. Typickými představiteli jsou u nás Klaus a Zeman, ve světě pak Trump, Le Penová, Wilders. Druhý typ je politikem přihlížejícím. Tím byl například Hollande a vlastně drtivá většina evropských premiérů, které zajímá jen jejich volební okrsek. Třetím typem jsou politici, kteří chápou, že věci je třeba řešit společně, demokracii rozumí jako způsobu přemýšlení kolektivu, ne jako výtahu k moci, a inspiraci hledají spíše v budoucnu než v minulosti. Touto novou nadějí zdá se mi být Macron a staronovou sílu objevivší Merkelová. Snad se i Česká republika vzpamatuje a vyrazí stejným směrem.

Tomáš Sedláček, 8. 6. 2017