Budoucnost medicíny vidím v informačních preparátech

/ Marie Vilánková, Tomáš Weiss

Ve své kategorii bude Léčba informací od Marie Vilánkové určitě jednou z knih, o které se bude v nejbližší době hodně mluvit a psát. Dvacetiletý zájem vystudované informatičky na matematicko-fyzikální fakultě o to, jak v našem těle fungují buňky, orgány, imunita, a tedy to fyzické, hormonální a energetické v těle, jak hlasitě promlouvají naše emoce - o tom všem se dá v téhle knize číst. Jak dodat tělu informaci, která se mu hodí?  Hologramem zapsaným do nějaké materie?
Ve své kategorii bude Léčba informací od Marie Vilánkové určitě jednou z knih, o které se bude v nejbližší době hodně mluvit a psát. Dvacetiletý zájem vystudované informatičky na matematicko-fyzikální fakultě o to, jak v našem těle fungují buňky, orgány, imunita, a tedy to fyzické, hormonální a energetické v těle, jak hlasitě promlouvají naše emoce - o tom všem se dá v téhle knize číst. Jak dodat tělu informaci, která se mu hodí? Hologramem zapsaným do nějaké materie?

Úvod

Myslíte si, že jen léky s účinnou látkou mohou léčit? Mýlíte se. Existují preparáty, do kterých se nahrávají informace, a ty dokážou léčit mnohem účinněji, navíc bez škodlivých vedlejších účinků. Zní to jako zázrak. Nicméně informační preparáty jsou budoucností medicíny. V podstatě jde o to, naučit tělo novým dovednostem, aby se dokázalo samo zbavit všech škodlivých toxinů, patogenních mikroorganismů, svých vlastních poškozených, nefunkčních a rakovinových buněk a negativních, poškozujících emočních programů. Snáze pak odolá negativním vlivům, bude se lépe regenerovat, dostane se do potřebné rovnováhy a vy budete zdraví a šťastní. V této knize se seznámíte s tím, jak tělo uzdravit pomocí informačních preparátů, a zároveň pochopíte princip homeopatie, léčitelství, proutkařství a dalších dosud nevysvětlených jevů.

Měla jsem krásné dětství. Vyrostla jsem v menší obci v předhůří Šumavy a volné chvíle jsem trávila u prababičky na malé samotě v lese. Dostala jsem od rodičů velký dar. Měla jsem v dětství svobodu a důvěru, nechali mě volně běhat po loukách, mezích a lesích, lézt po stromech, jezdit na polodivokém koni. Pozorovala jsem přírodu a kladla si množství otázek. Proč naše kosti nejsou ze dřeva? Jak jsou velké hvězdy? Proč jsou kytky barevné? Na řadu z nich jsem dostala odpověď ve škole a v knihách. Četla jsem o přírodě, historii a starých civilizacích. Milovala jsem knihu o Velikonočním ostrově, toužila jsem vyluštit jejich staré písmo. Mnoho mých otázek bylo zodpovězeno, ale zároveň se vynořila řada dalších. Po absolvování gymnázia ve Strakonicích jsem se přihlásila na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Proč? Měla jsem dojem, že matematika je jednoduchá a nestrávím velké množství času učením se z knih. Velmi rychle jsem pochopila svůj omyl, ale nevadilo mi to, protože si mě svět matematiky a informatiky získal. Bavilo mě poznávat zákonitosti čísel, světa a celé přírody. Pokud jsem se něco chtěla naučit, potřebovala jsem to pochopit, abych byla schopná si to zapamatovat. A to provází celý můj život. Abych něco přijala za své, musím tomu do hloubky porozumět.

Cesty osudu jsou někdy klikaté a já jsem se dostala k problematice lidského zdraví a léčení skrze přírodní, alternativní a celostní metody. Nejprve jsem vše pozorovala. Chtěla bych tedy poděkovat všem, kteří mi dovolili sledovat je při práci a učit se od nich. Panu doktorovi Josefu Jonášovi, od kterého jsem se na začátku cesty učila tajům informační medicíny. Jaroslavu Chudešovi, geologovi a hledači tajemných jeskyní. Milanu Heinovi, výzkumníkovi v oblasti bioenergetiky a vlivu elektromagnetismu na člověka. Léčitelce Evě Šimkové i bývalému manželovi Vláďovi Jelínkovi, jenž mě inspiroval při našich dlouhých diskuzích. Všem, kteří mě v psaní knihy podporovali – mamince, dcerám a synovi, chůvě, Petře. Všem, kteří mě mají rádi a na knihu se těšili. A vlastně i těm, kteří pochybovali. Mockrát v životě jsem totiž slyšela: „To nedokážeš.“ Nikdy mě to nezastavilo, naopak touha překonat vše, co se zdá nemožné, mě poháněla ve chvílích únavy, kdy jsem chtěla své sny vzdát. Také děkuji všem poradcům a jejich klientům za to, že mě nechali nahlédnout do svého soukromí a otevřeli přede mnou řadu svých tabu a tajemství. Na nich jsem viděla někdy až zázračné účinky informačních preparátů.

Některé věci se příčily mému racionálnímu uvažování a poznání, ale přece nebudu odsuzovat něco, čemu nerozumím. Po dvaceti letech si troufám tvrdit, že jsem toho o těle a duši pochopila mnohem víc. Vím, jak pracují buňky i jak spolu komunikují. Co je to nemoc a co zdraví. Jak lidské tělo můžeme ovlivnit pomocí informací. I jak dovést tělo a duši k uzdravení. Tohle vše vám chci skrze svou knihu předat. Nejde o vědeckou učebnici, píši ji jednoduchým jazykem pro všechny čtenáře, tedy i pro ty bez technického či přírodovědného vzdělání. Pro lidi, kteří vnímají, že některé věci jsou mnohdy jinak, než je jim předkládáno. Neubráním se sice zjednodušování, ale kdo bude potřebovat vědecká potvrzení, snadno si je může dohledat. A kdo nechce slyšet, toho nemá cenu ho přesvědčovat.

Dnešní svět a lékařství jsou z mého pohledu pokřiveny. Lékaři léčí léky, které většinou jen utlumují příznaky. Ti, kdo skutečně léčí, své postupy nemohou nazývat léčením, protože na to jsou zákony. Není-li lék potvrzen klinickými studiemi, nelze jej používat k léčbě nebo se o tom nesmí mluvit. A i když pak studii máte a víte, že váš preparát lidem pomáhá, nemůžete ji zveřejnit, neboť nejde o lék. Lidské zkušenosti prý nejsou důkazy. Naštěstí lidé nejsou hloupí a intuitivně hledají pravdu a uzdravení.

Řada věcí, které oficiální věda nechce vidět a nálepkuje jako nevědecké, jsou ve skutečnosti přirozené vlastnosti a schopnosti živých organismů. Telepatie, léčení informačními preparáty, homeopatiky, pomocí energií, virgulí, modlitby, schopnost pomocí vědomí ovlivňovat události, správně si přát, aby se přání splnila… To vše je přirozené, funguje a dá se jednoduše vysvětlit. To, že přístroje zatím nedokážou měřit a rozšifrovat bioenergii a informace jí nesené, neznamená, že neexistují.

Nemůžu vám poskytnout ani seznam literatury, z níž jsem čerpala. Z každé knihy, kterou jsem přečetla, jsem si vzala kapku nových vědomostí. Tyhle kapky jsem nosila ve své mysli, spojovaly se a najednou se vynořilo poznání. Často se mi stalo, že mě něco napadlo a za rok či dva jsem si to přečetla v nějaké knize. Měla jsem z toho radost, bylo to potvrzení, že jdu správným směrem.

Naučila jsem se jednu věc. Když chci něco pochopit, ptám se přírody a vesmíru. Mé otázky jsou nakonec vždy zodpovězeny. A tyto odpovědi vám chci tlumočit. Chci vám ukázat, že budoucnost léčení spočívá v komunikaci s tělem a duší, v získávání nových informací a dovedností. Znásilňování těla léky s vedlejšími účinky je slepá ulička, je třeba vrátit se na správnou cestu. Vím, že je to cesta léčby pomocí informačních preparátů.

Marie Vilánková

Další články

Ve společnosti globálního kapitalismu je tak rozhodujícím úkolem praktické filozofie vrátit do veřejného prostoru teorii
 hněvu, odstup, který teprve umožňuje to, co Jan Patočka formuloval nejzásadněji: myslet smysl ne z našich cílů, ale naše cíle ze smyslu. Práce Tomáše Sedláčka k tomu významně přispívá. Václav Bělohradský
Ukázky

Sebrané úvahy Sedláčkovy

Ve společnosti globálního kapitalismu je tak rozhodujícím úkolem praktické filozofie vrátit do veřejného prostoru teorii hněvu, odstup, který teprve umožňuje to, co Jan Patočka formuloval nejzásadněji: myslet smysl ne z našich cílů, ale naše cíle ze smyslu. Práce Tomáše Sedláčka k tomu významně přispívá. Václav Bělohradský
 | Tomáš Sedláček
Zvířecí miláčci patří do civilizace. Je zřejmé, že u nich už zdaleka nejde jen o pouhou domestikaci, ale že vztah mezi nimi a člověkem je sakra hluboký. V lepším případě rovnoprávný, někdy ale převažují zájmy chovaného nad zájmy chovatele, což podle všeho nebývá úplně ideální. Posmívat se přehnané blízkosti psa a člověka bývá jednoduché, pravdou ale je, že jsou situace a lidské konstalace, kde se psí definice "nejlepší přítel člověka" naplňuje zcela.
Ukázky

Ano, moje fenka je stará – no a?

Zvířecí miláčci patří do civilizace. Je zřejmé, že u nich už zdaleka nejde jen o pouhou domestikaci, ale že vztah mezi nimi a člověkem je sakra hluboký. V lepším případě rovnoprávný, někdy ale převažují zájmy chovaného nad zájmy chovatele, což podle všeho nebývá úplně ideální. Posmívat se přehnané blízkosti psa a člověka bývá jednoduché, pravdou ale je, že jsou situace a lidské konstalace, kde se psí definice "nejlepší přítel člověka" naplňuje zcela.
 | nakl. Mladá fronta, Tomáš Weiss
Život s dětmi je všechno možné, jen ne nuda. Dostáváme se s nimi do pestrých situací; zažíváme chvíle radosti, štěstí, spokojenosti a nevyměnili bychom je za nic na světě. Přijdou ale chvíle, kdy to zajiskří. Slova dovedou ublížit. Obzvláště děti je vnímají velmi citlivě. Není to jen tak: ani kritika, ani pochvala. Pořád jsou ve hře nebezpečí jako dril, rozmazlování, teror dobroty, nesmyslné nároky, umetání cestičky.....Jennifer Lehrová: Rodičovština
Ukázky

Když dítě přehnaně oceňujeme za určité úspěchy, bráníme mu v rozvoji…

Život s dětmi je všechno možné, jen ne nuda. Dostáváme se s nimi do pestrých situací; zažíváme chvíle radosti, štěstí, spokojenosti a nevyměnili bychom je za nic na světě. Přijdou ale chvíle, kdy to zajiskří. Slova dovedou ublížit. Obzvláště děti je vnímají velmi citlivě. Není to jen tak: ani kritika, ani pochvala. Pořád jsou ve hře nebezpečí jako dril, rozmazlování, teror dobroty, nesmyslné nároky, umetání cestičky.....Jennifer Lehrová: Rodičovština