Ukázka: Šestiletá kompostáž ve sklepě

A jak se tvůj první manžel dostal ke Zdeňku Potužilovi?

Láďa byl jednak krasavec a jednak originální osobnost, takže Zdeňkově pozornosti neunikl. Poznali ho s Miki Jelínkem na nějakém amatérském festivalu, možná na Šrámkově Písku, a přitáhli ho do svého divadla. Pracoval s nimi už na škole a měl kvůli tomu docela i těžkosti. Pamatuju si, že když něco předváděl, tak Spáčil často utrousil něco kousavého ve smyslu, ať k nám netahá Divadlo na okraji, prostě to nebylo přijímáno dobře. A pak chtěl Potužil dělat Romea a Julii a bylo jasné, že Matějček bude Romeo. Ovšem chyběla jim Julie, neměli tam mladé holky, tehdy tam byla Radka Fidlerová, Lenka Machoninová, Zdena Hadrbolcová a Iva Hüttnerová. Potužilovi s Jelínkem ale o Julii vůbec nešlo. A tak Potužil řekl Matějčkovi, hele, tak přiveď svoji ženu, vždyť je to jedno.

To je zvláštní, protože ta inscenace byla krásná a měla univerzální výpověď, Julie tam určitě nebyla přívažek.

To režijní gesto bylo divoké, originální. Končila jsem DAMU, byl rok 1982 a paralelně jsem zkoušela v Disku a na Okraji. Romeo byl krasavec Matějček, Merkucio byl krasavec Pavelka, Tybalt byl krasavec Lepša a čtvrtý krasavec byl Benvolio – Luboš Veselý. Zdeněk Dušek hrál hodně vtipně Vavřince. A Potužil pořád zkoušel jen s nimi tu velkou scénu, kdy Tybalt zabije Merkucia, a já tam pořád jen tak příštipkařila a on si toho ani nevšímal, vždycky řekl, jo, dobrý. A když už to trvalo asi měsíc, tak jsem se postavila a řekla mu – Zdeňku, já už toho mám dost, ty mi vůbec nic neříkáš a já nevím, jak tu Julii mám hrát. A on zvedl oči, podíval se na mě a já zjistila, že mě poprvé za ten měsíc uviděl, že si mě všiml. Zrozpačitěl, škrábl se na hlavě a povídá – no, jak to máš hrát? Jak bych ti to jenom... hele, hlavně tam nesmíš stát jako čurák. To řekl pětadvacetileté herečce, která hrála vysněnou roli – Julii.

Byl rozdíl mezi světem školy a světem Divadla na okraji?

Zásadní, byly to dva odlišné vesmíry. Divadlo na okraji začalo jako divadlo poezie a to mělo na jeho poetiku zásadní vliv. Způsob herectví, to, jak Zdeněk režíroval. Vždycky začínal od metafory. Inscenace Romea a Julie pak byla docela slavná a trochu skandální. Razantní úprava textu, specifické vyjadřovací prostředky, expresivní herectví, strhující tempo.

Někteří ale to razantní zkrácení textu nestrávili, že?

Ano, a taky to, že jsme to mluvili strašně rychle, učili jsme se sypat ze sebe blankvers podle metronomu, vůbec žádné pauzy. Hrálo se to na stole z trámů, jako na jarmarečním pódiu, úplně bez dekorace, vzadu červená opona a žebřík. Když byla balkonová scéna, já na něm stála. Mnozí divadelníci to neskousli, ale pro jiné to byla kultovní záležitost a viděli třeba i deset představení. Dneska by se asi řeklo, že to bylo pankáčské pojetí.

Také jsi tam odhalila ňadra, což v tom malém prostoru a v té době vyznělo provokativně. Museli tě k tomu přemlouvat?

Ne, to se vůbec nějak neřešilo. Takovými „hloupostmi“ se nikdo nezabýval. Zdeněk řekl: tady se svlíkneš, a bylo. Inscenaci jsme hráli dlouho, měla asi sto repríz, a tím pádem jsem se i já dostala do Divadla na okraji napořád, nakonec mi Potužil řekl, tak holt už tady zůstaň.

Byla tam ještě jiná herečka ve tvém věku?

Na začátku ne, byla jsem nejmladší. Pak když se začalo zakládat A studio jako paralelní soubor mladých, tak tam už byly holky mnohem mladší než já, které někdy s námi ve velkých inscenacích taky hrály.