Spinner (ukázka)

Zima 1990

Ozve se výstřel a stařec padá na bok, ze stehna se mu rozlévá krev. Nathan Bluebrook, dlouholetý přítel a místní průvodce z řad původních obyvatel, mu běží na pomoc. Sněžnice zpomalují jeho krok. Jakmile se dostane ke zraněnému společníkovi, Nathanův obličej se doslova roztrhne. Sprška krve, mozku a kostí potřísní sníh. Zazní nezaměnitelné křupání přibližujících se nohou. Starce obklopí dvojice hlasů. Převalí se na záda a natáhne krk, aby viděl, komu patří. Nemluví, a než stačí vyslovit prosbu o pomoc, lovci jsou pryč. Je mu strašlivá zima a stehno silně krvácí. Zavolá na Nathana. To, co kdysi bývalo přítelovou tváří, přiměje starce k suchému vzdechu, což jen zesílí bolest způsobenou broky. Musí jednat rychle a doufat, že někdo uslyšel výstřely a právě v tuhle chvíli po něm pátrá. Ale v hloubi duše ví, že to není pravda. Jsou hluboko v lese na vrcholu téměř neobydlené hory Doe. Kromě jeho srubu se na západním svahu hory nachází malé vězení. Vězni a  zaměstnanci jsou až moc zvyklí na zvuky nelegálního lovu, než aby s tím něco dělali. Pokusí se vstát, ale nemůže. Padá znovu a znovu, než to vzdá, protože už nemá sílu ani vůli. Schoulí se do klubíčka, přikrytý bundou mrtvého muže, a třese se. Mysl mu začíná odplouvat a bolí ho žaludek. Najednou se zvedne vítr a šustí větvemi. Temní duchové přírody odhalují svou moudrost – rovnováhu mezi životem a smrtí, stagnaci člověka, lesa a zvířat. Vítr s sebou nese dech a stromy pronášejí slova… Hodiny míjejí, než Norman vytáhne čepel a  sní maso svého přítele. 

1

Podzim 1998. Oknem kanceláře jsou v trávě vidět křupavé listy, na nichž se zachytávají sluneční paprsky, obnažené větve na zemi vrhají stíny. Jasný a příjemný den by každému, kdo se skrývá uvnitř, vnukl myšlenku, že tohle pozdní zářijové ráno je takové jako jeho příjemnější příbuzný – letní den. Ale jakmile se ocitnete venku, mráz, který se dere na odhalenou kůži, odsouvá představy o pikniku s blízkými a procházky parkem o několik měsíců dál. Doktorova řeč o posledních výsledcích testů působí mdle a naučeně. „Pocit pálení, naléhavá potřeba, změna barvy a  zápachu přímo ukazují na infekci močových cest. V takovém případě to do tří až pěti dnů vyřeší antibiotika, detektive.“ Detektiv Bishop se zamručením přikývne, na tváři se mu objeví lehký úšklebek, zatímco doktor dál mluví o léčbě, očekáváních a nejlepších a nejhorších možných scénářích. Gestikuluje a  při vysvětlování lékařského žargonu se na chvíli odmlčí, jako kdyby hrál, jako kdyby tuhle konverzaci předváděl už po tisící stejnému publiku. Lékař párkrát zmáčkne hubici nádoby s antibakteriální pěnou a s třením rukou na rozloučenou a přáním štěstí odejde. Oči upírá na recept v suché, mozolnaté pacientově ruce. Nečitelné písmo určuje, že má lékárník naplnit lahvičku dostatečným množstvím 500 mg 9 tablet Ciprofloxacinu na pět dní při dvou tabletách denně, perorálně. 

2

Lucy Stablewright jede po klikaté horské cestě, zatímco se zvedá ranní mlha. Řídí pomalu, nechce riskovat, že sklouzne do stromů. Sedan Dodge se potýká se stoupáním a prská, jako by se dusil vlastními výfukovými plyny. Lucy sleduje silnici a hledá místo, kde by mohla lopotící se auto odstavit. Vypne statickou elektřinou praskající vysílačku a téměř mine mýtinu po své levici. Otočí se s autem o sto osmdesát stupňů a zastaví na hlíně. Vytáhne klíčky ze zapalování a  páčkou otevře kapotu. Ze sedadla spolujezdce sebere pistoli střední ráže .686, a  než vystoupí, zastrčí si ji za pas. Když vyleze na chladný vzduch, jenž se jí zabodne do krku jako jehličky, dveře zaskřípou. Odmítají se zavřít, tak se do nich pořádně opře bokem a ony se zabouchnou. Poté co zvedne kapotu a zajistí ji, postaví se k předku vozu. Vyčkává. 

3

„Jaký to bylo?“ Dozorce je hromotluk, svalnatý, s nějakou tou hmotností navíc v oblasti břicha. Má na sobě šedou uniformu s pouzdrem na revolver u pasu a s obuškem položeným na klíně. „Co?“ zeptá se vězeň s pohrdlivým výrazem. Hromotluk se zasměje. „Víš, o čem mluvím, kokote. Zabít je, všechny ty nevinný lidi. Jaký to bylo? Vzrůšo? Postavil se ti z toho, nebo co?“ Henry si všimne strážníkových vysokých a  tuhých, pevných vlasů. „Proč se mě na to ptáš? Sám seš vrah dětí.“ Dozorce se nakloní a směřuje na vězňovu bradu pravý hák, což s Henrym hodí na stranu. Napřímí se, vyplivne na podlahu krev a otře si ústa o rameno svého vězeňského mundúru. Z přední části dodávky se ozve: „Richardsi! Vyser se na to! Spinner tohle musí přežít v  celku. Jestli uvidí, že je zraněnej, máme po prdeli.“ Hromotluk se usměje na tvář, která na něj zírá ve zpětném zrcátku. „To není Spinner.“ Podívá se přímo na převáženého: „Tohle je Adirondacký zabiják a dnešek je pro ázetko výjimečnej, že jo?“ Henry mlčí. „Jo, je to výjimečnej den, strážníku,“ posmívá se hromotluk. „Dlouho ztracená mamča konečně natáhla bačkory.“ Ukáže na pytel u Henryho nohou. „Budeš na pohřeb pěkně vyšňořenej, co? Kdyby tak mamča mohla vidět svýho synka, byla by tak zasraně pyšná! Vsadím se, že z tebe lítost doslova prýští, co? Je ti líto, že jsi jí nemohl vrazit kudlu do krku, jako jsi to udělal svýmu taťuldovi!“ Pro sebe se zasměje. Vězeň Henry Spinner, číslo 99-A-2891, klidně sedí s krvavým úšklebkem na rtech a hledí hluboko do očí svého dozorce určeného k transportu. Vyčkává.

4

Strážník Guy je neklidný. Jízda dolů z  kopce je náročná i bez toho, aby se k tomu přidávala agresivita v zadní části vozu. Do důchodu má rok s tím, že ho přeřadili k  transportům. Brnkačka ve srovnání s prací na dvoře, ale dnešek mu jeho poklidný sen o doklepání jako řidič narušuje. Převoz nejhoršího vraha severovýchodu od dob Roberta Garrowa na pohřeb jeho matky, která ho jako dítě opustila a zanechala s násilnickým otcem, bývalým namakaným členem speciálních jednotek, jenž rozdával rány vzadu v  karavanu – takhle si Guy svůj první řidičský úkol nepředstavoval. Strážník Richards opět slovně obtěžuje převáženého, šikanuje ho jako tyran na základce. Guy nemá mladého nováčka rád ani trochu. Jeho postoje jsou stejně hnusné jako jeho tvář, nejprve mlátí a potom se ptá, a je jedno, jestli se jedná o vězně nebo kolegu. „Richardsi, nech toho.“ Strážník Guy se pokusí o svůj nejautoritativnější hlas. Mladší kolega mu ve zpětném zrcátku upřeně vrací pohled. Guy se očima vrátí zpět na cestu. A tam stojí hubená blondýnka vedle nepojízdného auta na kraji silnice.

5

„Zůstaň na místě. Nespouštěj z něj oči,“ řekne Guy a vystoupí z vozu. „Ano, pane!“ Richards se shrbeně postaví a  Guyovi zasalutuje. Vězeň Spinner je naprosto klidný, oči upírá na hromotluka a na tváři mu hraje k  posrání nepříjemný úsměv. „Co tě tak pobavilo, hm?“ Strážník Guy si přitáhne opasek, upraví kalhoty a postaví se těsně za blondýnu, která přechází k předku svého auta. „Co se stalo?“ Žena vyhodí ruce do vzduchu a otočí se. „To kdybych věděla. O autech nevím ani zbla.“ Strážník si dovolí lehké zasmání. „No, mechanik nejsem, ale podle toho, jak vaše auto vypadá, bych řekl, že olej bude černý jak ďáblova prdel.“ Rychle přelétne pohledem po motoru a oběma rukama se opře o  předek vozu. „Nevíte náhodou, kdy se naposledy měnil?“ zeptá se a předstírá, že se v opravách vyzná. Blondýnka se zatváří nechápavě. Sklopí oči k zemi, když se zachichotá. „A to se má měnit?“ Strážníkovi Guyovi se z hrdla vydere táhlý smích. Richards se nahrbí a vykoukne z okna. „Mrkej na ty kozy. Spinnere, kdybys nebyl taková zrůda, možná bych tě nechal kouknout,“ řekne a posadí se naproti vězni. „Já je znám.“ Richards se nakloní kupředu. „Co?“ „Já vím, jak vypadaj.“ „Jak bys to kurva mohl vědět?“ Důstojník Guy vytáhne měrku a  s  uznáním přikývne. „Jak jsem říkal, černé jak ďáblova–“ Výstřel protrhne vzduch a obrátí důstojníkův obličej naruby. Jeho tělo spadne na motor, až potom na zem. Lucy běží k dodávce, opře se o dveře na straně řidiče, podřepne, zbraň připravenou. Richards se odváží zvednout z podlahy, na niž padl, aby vyhlédl ven. Při pohledu na Guyův rozstřelený obličej zakleje. Vytáhne revolver, otevře zadní dveře a řekne Spinnerovi, že pokud se pohne, bude to jeho pohřeb. Seskočí na zem, přikrčí se a  prozkoumává okolí. Polekaně sebou trhne, když se vězeň nečekaně rozesměje jako šílenec. Richards se napřímí a  otevře ústa, aby něco zahulákal, ale nemůže, protože pusu mu naplní hlaveň zbraně. Jeho hlava exploduje. Mozková hmota se rozstříkne na zadní dveře, potřísní je i rudá. Tělo se sesune kupředu směrem k Lucy. Ta uhne stranou, aby se mu vyhnula, když čelem padne k zemi. Henry Spinner a jeho přítelkyně se na sebe usmějí. Lucy nechá pistoli volně viset u boku a sdělí mu tu špatnou zprávu: „Miláčku, budeme muset vyměnit olej.“

6

Lucy Henrymu sbalila náhradní oblečení a jako dárek mu přinesla mačetu a kožené pouzdro. Její štědrost je oceněna dlouhým polibkem a stisknutím zadku. Nůž v pochvě si připne k pásku, ladí s jeho černým trikem a modrými džínami. Když zabouchne kapotu a zaváže si boty, Lucy svlékne strážníku Guyovi bundu (z dvojice mrtvol ji má čistší) a  hodí ji Henrymu kolem ramen. Usměje se na ni, v duchu uvažuje, jak je to dlouho, co ho nějaká žena uspokojila. Léty zadržovaný chtíč se jejím dotykem vzedme a Henry se na ni vrhne. Přitiskne ji na auto, stáhne Lucy kalhoty, ohne ji, tlačí její obličej proti kovu. Rozepne si poklopec a vtlačí se do ní. Tahá ji za vlasy a  ona se prohne, a  tak ji chytne rukou kolem pasu a zvedne. Vytáhne ho, aby ji přenesl na zadní sedadlo, kde ji položí na záda, přitáhne si ji ke kraji, zvedne jí nohy nahoru a vklouzne mezi ně. Přikrčí se, aby se do ní zavrtal hluboko, svůj krk kolébá v kalhotách, které má Lucy stále u kotníků, chrčí a heká jako zvíře. Se sténáním nasává vzduch, který z ní vytlačuje s dalšími přírazy, jež jsou rychlejší a tvrdší. Vzepne se, chytne ji za stehna a stiskne. Svaly se mu napínají, tělo má jako v křečích, a když skončí, leží na ní, dokud se mu nevrátí síly.

7

Henry sebere oběma strážníkům revolvery, jeden si strčí za pas. Druhému vyprázdní zásobník a náboje si nasype do kapsy. Pouta a vězeňský mundúr přenese k mrtvému hromotlukovi a pohodí je na místo, které kdysi bývalo dozorcovou tváří. Prázdnou zbraní mrští do lesa. Lucy se na zadním sedadle upraví, ruce má za hlavou a zírá ze zadního okna. „Co kdybysme odsud vypadli?“ „Vždycky po milování rád odjíždíš.“ „Sex, říká se tomu sex.“ Otočí klíčkem v zapalování a  motor ožije. Henry se rozjede, když Lucy přelézá na sedadlo spolujezdce. Málem spadne, když auto dvakrát poskočí. Henry sešlápne brzdu a podívá se do zpětného zrcátka. „Zatraceně!“ Než mu jeho přítelkyně věnuje zmatený pohled, pohodlně se usadí. „Co je?“ Očima přeskakuje mezi Henrym a mrtvým strážníkem za autem. „Co se děje?“ „Měl jsem přejet toho druhého.“

8

Teenageři se seskupí na schodech školy, tři přátelé čekají na čtvrtého. Darin natáhne nohy. Jak se mu o  něco vyhrnou ošoupané černé džíny, jsou vidět špinavé kanady. Rukama v  černých bezprstových rukavicích se opírá o  betonový stupeň schodiště. Vedle něj je Bobby-Ray, vysoký a štíhlý mladík, který objímá svou dívku. Drží ji pevně, jako by se snažila utéct. Její rovné, blond vlasy už zdálky září jako slunce. Snad každý týden musí popírat zvěsti o tom, že se odbarvuje. Erica vyjde zpoza rohu a  zahuláká první jméno osoby, která jí padne do oka: „Cassie!“ Trojice obrátí svou pozornost k nově příchozí, jejíž nálada se zdá být lepší než obvykle. Dá kamarádce pusu na tvář a pak se vrhne na svého kluka, který se rychle zvedl, aby ji chytil. Darinovy silné paže ji během řeči zvednou ze země. „Hádejte co.“ Hledí na ni s tázavými výrazy. „Jedeme tábořit.“ „Fakt?“ řekne Cassie s nedůvěrou v hlase. Darin dívku položí na zem. „Vážně? Souhlasil? Taťka Amerikán souhlasil, aby jeho malý andílek sdílel půdu s tou špinavou stvůrou?“ Použil prsty, aby naznačil uvozovky. „Je tu jen jedna věc…“ zazubí se. Ostatní čekají, co bude háček. „Myslí si, že na noc zůstávám u tebe.“ Cassie vypadá ještě omráčenější. „To jsem nečekala… Ani mě nikdy neviděl, jak to, že mě vůbec zná?“ „Ví o tobě. Už jsem před ním zmínila tvoje jméno.“ „No jako fajn, ale tvůj táta je polda. Neměl by si všimnout, že lžeš?“ „Ne, protože já jsem v tom dobrá.“ Erica se podívá na Darina a věnuje mu ďábelský úsměv. „A nebude přehnaně starostlivej, nebo takový kraviny? Jako že zavolá domů, mým rodičům. Víš, jak to chodí.“ Darin popadne svou dívku kolem ramen a  nechá její hlavu spočinout na své hrudi. Díky kanadám je trochu vyšší než ona. „Ále, neměj strach. Kdyby měl pocit, že se něco děje, snadno nás najde. Věř mi.“ Políbí Eričiny tmavé vlasy, než pokračuje. „Už nás našel i dřív… A co našel, se mu rozhodně nelíbilo.“ Erica ho udeří loktem do žeber a on dá přehnaně najevo bolest. Čtveřice propukne v smích.

9

Z nebe se snese vrána a zakráká. Detektiv John Bishop překvapeně ukročí stranou. Chodník už je zaneřáděný bílými a  šedými výkaly četných ptáků, kteří z mrtvol vyklovávají maso. Naštěstí se pracovní četa věznice na místě činu objevila velmi brzy. V posledních měsících byly v oblasti hlášeny pumy a také rysi. Kdyby se některá z těch šelem zakousla do těl, hodně by to narušilo vyšetřování. Bishop si rukou zastíní oči a  podívá se na hejna vran sedící na holých větvích stromů v naději, že se ještě dostanou k jídlu. Ale už mají smůlu. Těla jsou v pytlích odvážena na pitvu. Ne že by příčina smrti nebyla zřejmá. Obličej naruby a dírka vzadu v lebce, tedy v tom, co z lebky zbylo, byly jasným důkazem. Projede si fakta: Dva mrtví členové vězeňské ostrahy; strážníci Richards a Guy; oba služební revolvery pryč; vězeňská dodávka s plnou nádrží a klíčky uvnitř; pouta a zelený vězeňský úbor přikrývají obličej strážníka Richardse. Úbor, který oblékal vězeň číslo 99-A-2891. Lidé ho znali jako Adirondackého zabijáka, AZ, Henry Spinner. Démon, co se vydává za člověka. Teď se musí udělat všechno možné, co udělat jde. Hlavní tahy v bezprostředním okolí se zatarasí, auta budou stavěna a proběhne pročesávání hory. Detektiv se vrací k autu, když ho přepadne bolestivá potřeba močit a  podlomí se mu kolena. Ujistí se, že mu nikdo nevěnuje pozornost, než se přesune k boku svého auta, kde vypustí plynulý zlatavý proud. Zabarvení je vedlejším efektem antibiotik bojujících s infekcí a nejspíš i dehydratací. Když se vyprázdní, otřepe se a vydá se do pohodlí své Impaly. Přes vysílačku vydává pokyny.

10

Henry se přistihne, jak po Lucy kradmo pokukuje pokaždé, když se odváží odvrátit oči od neviditelné silnice před sebou. Když si na sobě uvědomí jeho pohled, začervená se a usměje se jako nesmělá školačka. Její vnitřní dospělost se pere s  emocemi od chvíle, kdy jejího chlapa uvěznili. Položí mu hlavu na stehno a usne. Kanada je asi sto padesát kilometrů daleko – dvě hodiny ke svobodě – a  Henry cítí úlevu, kterou už nepocítil léta. Je volný, má po boku svou holku a  budoucnost, se kterou se může vypořádávat. Představuje si chuť potu, pach strachu a laskání oceli po těle. Ještě se nebavili o  tom, co bude po útěku a  překročení hranic. Celou dobu se věnovali útěku. Měl spoluvězně s  telefonními privilegii. Ten za malý poplatek předával zprávy mezi Henrym a  Lucy. Henry poplatek rád zaplatil ostrou čepelí z plastové lžičky. Zprostředkovatele zabil krátce poté, co předal poslední zprávu, při útoku improvizovanou zbraní na jiného vězně. Hlavou mu mlátil o  beton, dokud netekla krev a  z  kostí nezbyla kaše. Zbraň mu po bitce zabavili, aniž by se do historie zapsala jediným škrábnutím. Henry pootevře okénko, aby se do auta dostal čerstvý vzduch. Zapne rádio a zmáčkne vyhledávání stanic. Takhle daleko mimo civilizaci nenachází nic než statické praskání a překrývající se hlasy, ale když se rozhodne rádio vypnout, uslyší zvláštní plochý hlas. Ačkoli jsou slova tichá a  těžko slyšitelná, Henryho uším znějí jasně: „Oddělení šerifa vydalo nařízení a ustanovilo kontrolní hlídky, které pátrají po uprchlém trestanci. Ten dnes ráno s  pomocí neznámého civilisty usmrtil dva zaměstnance nápravného zařízení. Uprchlým trestancem je Henry Spinner známý jako Adirondacký zabiják. Je světlé pleti, zhruba sto osmdesát centimetrů vysoký, má devadesát kilo, krátké, tmavé vlasy, jeho pravou paži pokrývá rozsáhlé tetování několika lebek, na levé paži má vytetované portréty několika žen. Pokud máte jakoukoli informaci o tom, kde se Henry Spinner nachází, prosím kontaktujte–“ Henry rádio vypne. Slyšel všechno, co potřeboval. Odstaví auto na krajnici, vzbudí Lucy a  sdělí jí, co zjistil. Musí to otočit a  zamířit někam na odlehlou silnici v horách, aby se policii vyhnuli.

......................

překlad Martin Štefko