Legenda Top Gearu farmaří po Brexitu

/ nakl. Argo

Pokračování vybraných sloupků slavného moderátora Jeremyho Clarksona o jeho farmářských eskapádách. Dozvíme se, jak se nahánějí krávy, jak se dá nabourat traktor značky Lamborghini nebo jak si nepřestavět bývalý ovčinec na restauraci podávající jídla z místní zemědělské produkce. Úřední šiml řehtá i v Anglii a Jeremy si na to stěžuje s humorem. Brexit je realitou a Jeremy to glosuje s hořkou ironií – má zkušenost podnikatele, kterého nesmyslné vystoupení Velké Británie z Evropské unie poškodilo.
Pokračování vybraných sloupků slavného moderátora Jeremyho Clarksona o jeho farmářských eskapádách. Dozvíme se, jak se nahánějí krávy, jak se dá nabourat traktor značky Lamborghini nebo jak si nepřestavět bývalý ovčinec na restauraci podávající jídla z místní zemědělské produkce. Úřední šiml řehtá i v Anglii a Jeremy si na to stěžuje s humorem. Brexit je realitou a Jeremy to glosuje s hořkou ironií – má zkušenost podnikatele, kterého nesmyslné vystoupení Velké Británie z Evropské unie poškodilo.

Ukázka:

Před měsícem jsem zhlédl znepokojivé video, ve kterém jeden policista poblíž Readingu schválně naboural pickupem krávu. Chudinka utekla z louky a pak se v menších nesnázích potulovala po silnici. Podle všeho porazila někoho, kdo šel zrovna na nákup, a taky panovaly obavy, že by mohla sežrat něčí trávník. Ale ani tak tu nebyl žádný důvod ji zabíjet. Vždyť to nebyl brontosaurus ani sladkovodní krokodýl. Jen obyčejná kráva. Proč ji tedy dotyčný příslušník nenalákal na trochu sena nebo nezavolal veterináře, který na ni mohl uplatnit jeden ze svých mnohých zvěrolékařských triků jako z románů Jamese Herriota?

Ale naprat to do ní dvoutunovým policejním pickupem mi připadá příliš brutální. Říká se, že taková kráva představuje významné nebezpečí pro motoristy, což tentokrát nebylo pravděpodobné, jelikož silnice byla uzavřená. Spíš mi připadá, že kdo tuhle novou politiku bourání do krav auty zavedl, je „poněkud mdlejšího rozumu“. Stále si ale britský policajt vedl lépe než jeho protějšky v Americe, které v březnu ve Virginii někdo požádal, ať se postarají o uprchlou krávu. Za příšerného rachotu a blikajících majáků se přiřítili na scénu, kde se pokusili krávu zastřelit. Nejenže netrefili ten metr čtvereční, který představuje bok pomalu se šinoucí krávy, ale ještě zasáhli svého kolegu. Když poté raněného odvezla záchranka do nemocnice a krávu nějaký schopný kovboj povalil, pro jistotu ji poldové odpráskli. Je to příliš tragické na to, aby se o tom vůbec dalo psát, ale na všem zlém je něco dobré.

Navzdory svým instinktům jsem se rozhodl postavit kravám nový plot. Když jsem byl mladší, často jsem se v televizi díval na neuvěřitelné blbosti, protože jsem byl líný vstát a jít přepnout na jiný program. Díky dálkovým ovladačům už se na bláboly samozřejmě dívat nemusím. Takže když se na obrazovce objeví James May a řekne: „Nazdar, vítejte u…“, prostě stisknu tlačítko a odpinknu ho. Anebo když si dnes chci pokecat s kámošem, už nemusím vyhledat telefonní budku a tam postávat v kaluži moči nějakého tuláka, ani nemusím čekat, až se soused vykecá na naší společné telefonní lince. Dnes se totiž vlastnictví chytrého telefonu považuje za jedno z „lidských práv“.

Den ode dne je život snazší. Už nemusíme točit klikou, abychom nastartovali auto. Už se nemusíme plavit půldruhé hodiny s žaludkem na vodě, když chceme překonat kanál La Manche. Dokonce nemusíme ani chodit na nákup, když se nám něčeho zamane. Nicméně když chceme postavit takový plot, stále se očekává, že budeme používat stejné metody jako ty opice, které znáte ze začátku Kubrickovy Vesmírné odysey. Připravíte si nástroj zvaný zatloukač kůlů, což je těžký kus železa s madly po stranách, který vás dokáže unavit ze všech věcí na světě nejvíc. Zatlouct jeden kůl trvá dvacet minut a v plotě dlouhém půldruhého kilometru je takových kůlů 1320. Na své farmě potřebuju nějakých třicet kilometrů plotu. Pokud bych to zvládl sám, mohl bych pak klidně porazit Tysona Furyho v páce. A proto na to jdu jinak, a to metodou „někoho si na tu práci najmu“.

Ačkoli teď díky globálnímu oteplování, problémům s transgenderem nebo jiné „woke“ epidemii nemůžu udělat ani to, jelikož je na celé planetě obrovský nedostatek dřeva. Nedávno se jeden brouček, o nic větší než zrnko rýže, rozhodl sežrat Kanadu. Začalo to v Britské Kolumbii, kde zbavil kůry každičký strom, který byl k nalezení, a teď už zamořil polovinu Alberty. Bůhví, jak může mít po takových hodech ještě hlad, jenže on ho má, a tak na světě brzy žádné stromy nezbydou. A problémy dělá nejen tenhle šestinohý pan Creosote z montypythonského Smyslu života, protože tu taky máme netopýra z Wu-chanu.

Když se kvůli němu musel celý svět uzavřít, odešli někteří lidé z práce domů, kde nově získaný volný čas trávili pečením chleba. Někdo se naučil francouzsky, jiný začal malovat akvarely. Ale většina lidí si řekla, že když už jsou zavření doma, mohli by to tam dát trochu do pucu. Takže vyrazili do hobby marketu, kde nakoupili řezivo na verandu, řezivo na nový plot a další řezivo na přístavek. A tohle se neomezilo jen na Británii. Dělo se to všude. Proto nyní panuje obrovská poptávka po tom, co brouk ještě nesežral, a aby toho nebylo málo, nedostává se pilařských závodů. Po minulé recesi v roce 2008 se spoustě prodejen řeziva podlomila kolena a musely provoz zavřít. Takže když teď někde porazíte strom, je jenom málo míst, kde byste z něj mohli nechat udělat prkna. Covid taky způsobil chaos v dodávkách. I když objevíte ještě nesežraný strom a pilu, která ještě nezavřela, budete se muset hodně snažit se sháněním firmy, která by tam mohla kmen dopravit. Proto byste se po dřevě měli poohlédnout v Evropě. Ale jelikož máme po brexitu, tak přeju hodně štěstí.

V konečném důsledku teď plotové kůly stojí víc než většina vesmírných raket. Když chcete byť jeden kus koupit, musíte se někde pokoutně za hospodou sejít s pochybným individuem jménem Derek. Jistě, sám jsem během posledního roku zasadil spousty stromů, jenže bude muset uplynout třicet let, než se zpracují tak, aby oddělovala hospodářská zvířata od hloupých policajtů. Proto jsem se začal zajímat o ploty železné. Je to stále stejná písnička. Jelikož dřevo dnes stojí víc než heroin, každého napadlo to samé, kvůli čemuž všechny firmy vyrábějící kovové ploty umístily na své webové stránky oznámení typu: „Vzhledem k bezprecedentní poptávce…“ Což je jen firemní hantýrka pro konstatování: „Jejda, máme vyprodáno.“

Řešením nejsou ani kamenné zídky. Ano, kamene je dost. Stojíme na něm. Jenomže je nedostatek lidí, kteří zařídí, aby taková zídka nespadla. Mám na farmě skvělého odborníka, jenže mu je dvaasedmdesát, a tak sotva stíhá opravit to, co každou noc poboří jezevci. Kdybych ho požádal o vybudování třiceti kilometrů zábrany, byl by to jeho konec. Navíc kamenné zídky nejsou pro hospodářská zvířata žádnou překážkou. Ovce je prostě přelezou a krávy je přeskakují způsobem, že by s přehledem dokázaly vyhrát i Velkou pardubickou. A vepři jsou takovými mistry útěku, že by vedle nich i Steve McQueen vypadal jako pouhý břídil.

Obávám se, že v příštích měsících budeme na našich silnicích vídat hospodářská zvířata v hojnějších počtech, tudíž bude nutná nová legislativa. Ta bude policistům připomínat, že nesmí úmyslně najíždět autem do krav, psů ani jiných zvířat. 

................

překlad Martin Urban

Další články

Když v roce 2018 zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur bylo mu teprve šedesát. To on v roce 1985 provedl ten husarský kousek, že na okraji Prahy uspořádal koncert Nico. Články o hudbě začal psát do Melodie a Gramorevue, Jeho profesní život byl od začátku devadesátých let spjatý s magazínem Rock & Pop, kde první dva roky působil na pozici zástupce šéfredaktora, poté časopis sám vedl. Co Jiří Černý začal, to Vojtěch Lindaur rozvíjel.
Ukázky

Rocker nikdy neběhá

Když v roce 2018 zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur bylo mu teprve šedesát. To on v roce 1985 provedl ten husarský kousek, že na okraji Prahy uspořádal koncert Nico. Články o hudbě začal psát do Melodie a Gramorevue, Jeho profesní život byl od začátku devadesátých let spjatý s magazínem Rock & Pop, kde první dva roky působil na pozici zástupce šéfredaktora, poté časopis sám vedl. Co Jiří Černý začal, to Vojtěch Lindaur rozvíjel.
 | nakl. Galén
Autor, který tyto příběhy sepsal, János Zolcer, novinář a televizní producent, Gorbačova provázel po důležitých dějištích jeho života, vedl s ním dlouhé rozhovory a zakusil nezapomenutelné zážitky. Taková kniha o posledním sovětském vůdci dosud nevyšla.
Ukázky

Soubor historek z Gorbačovova života

Autor, který tyto příběhy sepsal, János Zolcer, novinář a televizní producent, Gorbačova provázel po důležitých dějištích jeho života, vedl s ním dlouhé rozhovory a zakusil nezapomenutelné zážitky. Taková kniha o posledním sovětském vůdci dosud nevyšla.
 | nakl. Slovart
Ve třinácti kapitolách své knihy S prominutím řečeno odhalí Michael Žantovský skutečnou povahu světového dění a potvrdí nám všechna podezření, se kterými jsme se dosud neodvažovali svěřit nikomu kromě svého psychiatra. Text doprovázejí barevné dokumentární fotografie z autorova archivu.
Ukázky

Královna pila světlý ležák, stejně jako já

Ve třinácti kapitolách své knihy S prominutím řečeno odhalí Michael Žantovský skutečnou povahu světového dění a potvrdí nám všechna podezření, se kterými jsme se dosud neodvažovali svěřit nikomu kromě svého psychiatra. Text doprovázejí barevné dokumentární fotografie z autorova archivu.