Ukázka:

Zlato, mohla bys mi prosím tě půjčit dolar padesát?“ „Kdy už konečně budeš mít nějaký vlastní peníze?“ zakřičela. „Tady máš, vem si to, ty špíno! Stejně bys mi je ukradl!“ Hodila mi hrst drobáků po hlavě nemotorným pohybem člověka, který nikdy v životě po nikom nevrhal nic jiného než nadávky, a navzdory krátké vzdálenosti úplně minula.

Sebral jsem mince z podlahy, rychle vyšel ze dveří a práskl jimi. „Vyser si voko,“ zamumlal jsem. Vyšel jsem do deště a vydal se na autobusovou zastávku počkat na šestadvacítku, která mě odvezla do mé špatně placené práce v Univerzitní čtvrti. Laskal jsem se s tím dolarem padesát v kovu v kapse, bylo to dost na dvě vejce natvrdo z pojízdného bufetu v ranní pauze, což byla palčivá připomínka toho, že musím svou nesnesitelnou životní situaci změnit. Nemohl jsem se dočkat, až budu mít tuhle ženskou a její podivně páchnoucí byt v budově obývané z devadesáti procent důchodci z krku.

Když jsem ji potkal poprvé, řekla mi, že dokáže lidem číst myšlenky. Pomyslel jsem si To určitě, kotě a požádal ji, aby přečetla myšlenky mně. Řekla, že už to nedělá, protože ji znepokojovalo vědět, na co lidi myslí. O několik měsíců později jsem se zmáčený potem převaloval na posteli, trpěl zlou, ochromující nespavostí a přemýšlel o pěkné dívce tmavé pleti, se kterou jsem spal a která mě v Texasu během turné se Screaming Trees hodila autem z Austinu do San Antonia. Moje holka se zničehonic převalila, popadla mě za paži a řekla: „Zrovna jsem měla hroznej sen, byls v Texasu a šukal černou holku.“ Jako by mě zasáhl proud. Koktal jsem, že to byla jen noční můra, ponoukal jsem ji, aby šla zase spát, a snažil se vyčistit si hlavu od dalších inkriminujících myšlenek. Ale náš vztah už pak nikdy nebyl jako dřív.

Teď se to zvrhlo způsobem, že dolar padesát přivodil takové drama. Ať jsem vydělával jakékoliv množství peněz, ustavičně jsem byl švorc. Kdyby nebylo jí a několika příliš měkkých kolegů, někdy bych ani neměl co jíst. I tak jsem to ale musel ukončit. Bylo jasné, že sex mi bude chybět. Naše vášnivé hádky se střídaly s vydatným množstvím zuřivého mrdání. Někdy jsme to dělali třikrát čtyřikrát denně. Ale jebat na to, už jsem nemohl tolerovat ty její sračky, bylo načase to změnit.

Můj kamarád Dean Overton mě zaměstnal jako poskoka v místním seattleském hudebním obchodním řetězci, což obnášelo hlavně vyřizování objednávek z obchodů v různých částech města, plnění krabic deskami s muzikou, doplňování regálů a doručování dodávkou. V porovnání s ponižující, fyzicky a psychicky vyčerpávající prací v restauracích a v zemědělství, kterou jsem musel vytrpět ve východním Washingtonu, to byla hračka. Pracovní kolektiv se skládal především z dobromyslných a zábavných lidí, včetně několika dalších místních muzikantů, a já jsem si oblíbil jeho kamarádského ducha. Přestože jsem byl povahou introvert a samotář, pomalu jsem vystrkoval růžky ze své ulity a s pár lidmi se skamarádil. Jednoho dne jsem vybaloval sadu desek, která měla na obale přízračnou černobílou fotku postavy v dlouhém kabátě, procházející se po pláži a kouřící cigaretu. Zaujala mě a zeptal jsem na ni přátelského kolegy Justina Williamse.

„To je Nick Drake! Je skvělej. Udělám ti výběr.“ Druhý den mi podal kazetu. Když jsem přišel domů a vložil ji do přehrávače, seznámil jsem se s hudbou Nicka Drakea, Leonarda Cohena, Tima Buckleyho, Tima Hardina a dalších. Uchvátila mou představivost. Už jsem si poslechl první čtyři desky kapely Nick Cave and the Bad Seeds a tahle muzika byla podobného ražení, temná a nádherná. Když jsem se do ní ponořil, cítil jsem, že mě to proměnilo. Miloval jsem The Velvet Underground, The Saints, Captain Beefheart, The Groundhogs, Kraftwerk, New York Dolls, Joy Division, Gun Club, Wipers, The Fall, Lou Reeda, The Stranglers, The Birthday Party, The Damned, Johna Calea, Bowieho, The Stooges a spoustu dalších… ale tahle převážně akustická, osobní hudba, která měla formu soukromé zpovědi, jako by vyprávěla příběh mého vlastního života. Zasáhla místo plné zármutku někde hluboko ve mně, o jehož existenci jsem dosud neměl tušení. Zásadním způsobem změnila moji hudební perspektivu. Brzy jsem neposlouchal nic jiného. Už tak jsem byl hodně nespokojený s tím, co chrlí moje vlastní kapela. Můj ponor do téhle intimní, hluboce dojemné hudby způsobil, že bylo ještě těžší ztotožnit se s tím odpadem, který jsme produkovali se Screaming Trees.

...............

překlad Vojtěch Nemčok Březík