Divoký životní příběh legendy boxu a pražského Žižkova

/ nakl. Garamond

Z obyčejného romského kluka z chudé rodiny boxerským šampionem. Později vekslákem. A nakonec trenérem mladých kluků z ulice. Život Stanislava Tišera byl vše, jen ne nudný. Tykal si s policajty, vězení i pražské podsvětí znal jako své boty.
Z obyčejného romského kluka z chudé rodiny boxerským šampionem. Později vekslákem. A nakonec trenérem mladých kluků z ulice. Život Stanislava Tišera byl vše, jen ne nudný. Tykal si s policajty, vězení i pražské podsvětí znal jako své boty.

Ukázka:

Lucerna

Oblíkl jsem se a letěl do baru ve Vodičkový. „Hombre, rychle kafe!“ Udělali mi turka, dva cukry, dal jsem si cígo, jedno, druhý, obrátil to do sebe a zpátky do šatny, kde čekal Torma. „Kde byl?“ – „Na kafi.“ – „Kafe a cígo, co?“ Zeptej se někoho, jestli viděl Tišera prohrát v Lucerně, a nevzpomene si. Vždyť já tam za těch dvanáct let prohrál možná pět zápasů?

V sobotu před utkáním jsme měli volno, šli jsme do sauny v Podolí, a v neděli se od desíti boxovalo. Ráno nás autobus dovezl do Štěpánský, tam už ve frontě plno lidí, aby chytli lístky na box. Vystoupili jsme a procházeli mezi nima, kolem mě hned hlouček fandů: „Stando, kvůli tobě vstávám!“ „Jo, Stando, už se těšim!“ Sešel jsi po schodech dolů a před tebou najednou ten ohromnej, nádhernej sál. Cejtil jsi jeho odér. Červenej samet, zlatý tydlety, na stropě velký skleněný lampy. Balkóny, jedno patro, druhý patro a uprostřed ring. Plátno se zašlejma skvrnama od krve a nad nim zavěšenej takovej plechovej čtverec plnej lamp, co šajnily přímo dolů mezi tři řady bílejch provazů. Pod ringem kolem dokola všude židle a židle.

Dorazili rozhodčí, my se svlíkli a šli na váhu. Trenéři odevzdali soupisky a sudí vyvolával dvojice. Stoupl jsem na decimálku, celej svlečenej, i slipy šly dolů. „Dobrý, další!“ Běžel jsem do šaten o patro níž. Byly malý, takový nic moc, jedna pro domácí, jedna pro hosty. A až úplně na konci dlouhý chodby jediná sprcha. Navlíkl jsem dres, mívali jsme bílý pumy nebo adidasy. Pod něj suspenzor, na ruce namotat bandáže – chrániče zubů a helmy, to přišlo až pozdějc – a šup rozhejbat do tý koupelny. Jinde nebylo místo. Trochu zastínovat, pak vzal trenér lapy, nandat rukavice a bim bim bim, bim bim. Chmelíček, klubovej fanda, nám dělal maséra. Byl dobrej, ale neustále při tom pil víno, furt popíjel a potil se na tebe, což jsem nesnášel. Před zápasem mi ještě uvolnil lejtka a někdy mi je musel masírovat i o přestávkách v ringu.

Kupte si knihu.

Skladem
269 Kč
běžná cena 299 Kč

Další články

Deníkové záznamy od srpna 1957 do července 1958 nebyly zahrnuty do Kolářova desetisvazkového Díla. Vladimír Karfík je objevil ve svém archivu až v r. 2023. Jde o mimořádné svědectví o lidech a době, v níž se rozhodujícím způsobem ‒ ovšem za doprovodu nejrůznějších paradoxů a absurdit postupné eroze totality ‒ uvolňovalo stalinistické sevření.
Ukázky

Kolářův deník z let 1956 a 1957 k dispozici

Deníkové záznamy od srpna 1957 do července 1958 nebyly zahrnuty do Kolářova desetisvazkového Díla. Vladimír Karfík je objevil ve svém archivu až v r. 2023. Jde o mimořádné svědectví o lidech a době, v níž se rozhodujícím způsobem ‒ ovšem za doprovodu nejrůznějších paradoxů a absurdit postupné eroze totality ‒ uvolňovalo stalinistické sevření.
 | nakl. Novela Bohemica, Památník NP
V tomto raně publikovaném díle (které nazývá svým "prvním románem") Houellebecq popisuje, jak objevil Lovecrafta jako teenager. Datem vydání ve francouzštině je rok 1991.
Ukázky

Houellebecqův milostný dopis Lovecraftovi

V tomto raně publikovaném díle (které nazývá svým "prvním románem") Houellebecq popisuje, jak objevil Lovecrafta jako teenager. Datem vydání ve francouzštině je rok 1991.
 | nakl. Vyšehrad
Francouzská novinářka Florence Noiville se s Milanem Kunderou seznámila až v jeho zralém věku — v době, kdy se už léta vyhýbal médiím, dávno za sebe nechal mluvit pouze své dílo a svět si užíval coby všímavý pozorovatel a pozorný společník. Během návštěv u spisovatele doma, schůzek v kavárnách a společných večeří, z vyprávění manželky Věry a jeho přátel stejně jako při četbě jeho knih před autorkou vyvstával proměnlivý obraz Milana Kundery.
Ukázky

Další směšný nápad psát o Kunderovi?

Francouzská novinářka Florence Noiville se s Milanem Kunderou seznámila až v jeho zralém věku — v době, kdy se už léta vyhýbal médiím, dávno za sebe nechal mluvit pouze své dílo a svět si užíval coby všímavý pozorovatel a pozorný společník. Během návštěv u spisovatele doma, schůzek v kavárnách a společných večeří, z vyprávění manželky Věry a jeho přátel stejně jako při četbě jeho knih před autorkou vyvstával proměnlivý obraz Milana Kundery.