Houbaříme v CZ dostatečně?

Ukázka:

Richard Miller, který je psychoterapeutem již více než padesát let a působil také jako poradce v Prezidentské komisi pro duševní zdraví (President’s Commission on Mental Health), v knize Psychedelic Medicine: The Healing Powers of LSD, MDMA, Psilocybin, and Ayahuasca vedl rozhovor s Rolandem Griffithsem, hlavním badatelem v rámci psilocybinových experimentů na Univerzitě Johnse Hopkinse. Griffiths je psychofarmakolog a profesor na Univerzitě Johnse Hopkinse na katedrách psychiatrie a neurovědy a ve špičkové neurovědě pracuje už více než čtyřicet let. Jeho studie psilocybinu trvají již dvě desetiletí. V rozhovoru se Griffiths věnuje prvnímu experimentu s psilocybinem na této univerzitě, který začal v roce 1999, byl publikován v roce 2006 a zkoumal, zda psilocybin vyvolává mystické zážitky. Výzkumný pracovník z katedry lékařské chemie a molekulární farmakologie na Purdueově univerzitě David Nichols k této studii říká: „Jedná se o první dobře navrženou, placebem kontrolovanou klinickou studii za posledních čtyřicet let, která zkoumá psychologické důsledky účinků psilocybinu. Ve skutečnosti bychom těžko hledali nějakou studii psychedelik z dřívější doby, která by byla stejně dobře provedená nebo smysluplná.“ V rámci studie byly účastníkům podávány dávky psilocybinu odpovídající přibližně 5 gramům sušených hub. Griffiths dále při popisu experimentu říká:

Nejzajímavější pro nás je, že za správných podmínek – když jsou účastníci dobře připraveni a cítí se bezpečně – mají často zážitky, které odpovídají přirozeně se vyskytujícím mystickým zážitkům. Jedná se o zážitky, které popisovali mystici a náboženské osobnosti po celou historii a které byly pečlivě popsány i v literatuře o psychologii náboženství – velmi výrazně je reprezentoval William James na počátku 20. století. Byla vyvinuta měřítka pro přísné hodnocení fenomenologických domén těchto transcendentních zážitků. Hlavním rysem této zkušenosti, kterou potvrdilo asi 70 % našich dobrovolníků, je propojenost všech lidí a věcí – pocit jednoty, že vše je jediný celek. To je doprovázeno pocitem posvátnosti nebo zbožné úcty, někdy popisovaným jako úžas nebo určitá bázeň. Také pocit, že tento zážitek je skutečnější a pravdivější než každodenní bdělé vědomí. Dalšími vlastnostmi tohoto prožitku jsou pocit otevřeného srdce – někdy popisovaný jako láska, vděčnost nebo klid – a pocit transcendence času a prostoru, kdy se minulost a budoucnost zhroutí do přítomného okamžiku a ten je tím jediným, co existuje. Prostor se stává bezbřehým a čas nekonečným. A konečně pocit nevýslovnosti. Jedna z prvních věcí, kterou lidé po takovém zážitku říkají, je: „Nedokážu vám říct, o čem ten zážitek byl. Nedokážu to vyjádřit slovy, protože slova se k tomu prostě nehodí.“ Pozoruhodné je, že lidé nejenže tento zážitek potvrzují bezprostředně po sezení, ale při následném měsíčním či dvouměsíčním i více než ročním sledování nadále tvrdí, že zážitek pozitivně změnil jejich postoj k sobě samým, k jejich životu a k ostatním lidem. Říkají, že jsou prosociálnější, štědřejší a láskyplnější. Uvádějí také, že v souladu s tím provedli změny ve svém chování; mohou tedy například začít meditovat, zdravěji jíst nebo pravidelněji cvičit. Z tohoto prožitku rovněž vyplyne péče o sebe i o druhé. Zážitek samozřejmě s koncem sezení odezní. Vzpomínka však přetrvává a hlavní rysy, tedy propojenost všech věcí, posvátnost, pocit pravé hodnoty, pocit otevřeného srdce, transcendence času a prostoru a neuchopitelnost, to vše se spojuje v mystickou zkušenost.

................

překlad Jarmila Hájková