Předseda České pirátské strany v knize mluví o svém dětství a dospívání, o poměrech, z nichž pochází, o své adolescentní nespoutanosti, průšvizích během středoškolského pobytu v USA, o divokém pití a hraní po hospodách…
Za benátské noci karnevalu se mohou dít zázraky! Pokud se ukryjí pod maskami, tak lišícími se od toho, jak vypadají ve všední den, mohou se sblížit… třeba princ a pokojská!
Alexi: Musel jsem tě poslat pryč. Příliš moc bys mně připomínala, co se stalo. To, co se stát nemělo. Provinila ses, nejvíce ze všeho ale tím, že bys mně už napořád připomínala, jak moc jsem se provinil já…!
Vzpomínková próza Portréty v ostnatém drátu vyšla až po jeho smrti v roce 1984 v Paříži. Jeho svědectví z břežněvovských lágrů je básníkovou variantou Dostojevského Zápisků z Mrtvého domu a barvitě v nich líčí život v pracovním táboře na Sibiři.
Kontroverzní dílko připisované Vítězslavu Nezvalovi. Kniha je stylizována do formy dopisu z první poloviny 19. století. Otevřené, poeticky opsané rady mají být návodem i poučením, jak obstát jako milovník ve světě tělesné smyslnosti a ženské náruče.
„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí.
O tom, že Allison byla už od puberty tajně zakoukaná do Zanea, nejlepšího přítele svého bratra, věděly jen její deníčky. A pak se její představy začaly plnit, když se čirou náhodou ocitla se Zanem v ráji na romantickém ostrůvku na Bahamách.
Román otevírá téma dezerce, v Německu po druhé světové válce do značné míry tabuizované. Vydání románu, původně napsaného roku 1951, bylo v atmosféře prudce se rozhořívající studené války znemožněno a dílo upadlo v zapomnění.
Nové vydání románu Michaela Žantovského Ochlazení nelze nazvat doslovně „špionážním thrillerem z blízké budoucnosti“, jak uvádí podtitul knihy. Ochlazení je už dnes svým způsobem thrillerem z horké současnosti.