Kniha se věnuje staroseverskému náboženství a mytologii. Poskytuje přehledný úvod do kultury, mýtů a rituálů předkřesťanské Skandinávie doby vikinské a podrobný výklad věnovaný nejvýznamnějšímu severskému božstvu – Ódinovi.
Foucaultova disertační práce Historie šílenství je prvním z jeho velkých „archeologických“ spisů. Jejím tématem je způsob, jakým byl v moderních evropských dějinách pojímán fenomén šílenství.
Tisíc plošin je vrcholným dílem autorského týmu Gillesa Deleuze a Félixe Guattariho a zároveň jedním z nejvýznamnějších teoretických textů, které ve dvacátém století vznikly.
Dialog Asklépios bývá řazen mezi tzv. filosofická hermetika. Podobně jako texty tzv. Corpus Hermeticum, které autor prokazatelně znal, netvoří jednotný myšlenkový celek, ale shrnuje v podstatě všechny aspekty antického hermetismu.
Čtvrtý a závěrečný díl Věštění v antickém Řecku přináší ve třech částech výklad čtyř větších skupin induktivních věštebných technik, které jsou doloženy z antiky nebo středověku.
Stopy staroseverských mýtů, básní či ság lze nalézt v mnoha významných dílech světové kultury. První velké vzedmutí zájmu o staroseverskou látku přináší vlna evropského národního romantismu.
Tato kniha představuje a analyzuje různé verze gnostického mýtu o stvoření Adama a Evy, jejich porušení zákazu jíst ze stromu poznání a vyhnání z ráje, které jsou řazeny k tzv. setovské gnósi.
Kritická studie opírající se o spojení kritické epistemologie s existenciální ontologií připomíná jedinečný příběh české političky a feministky Milady Horákové.
Třetí díl Věštění v antickém Řecku s podtitulem Země a mrtví přináší ve třech oddílech výklad pěti skupin induktivních věštebných technik, jež byly využívány v řecké a římské antice nebo ve středověku.
Fascinující text francouzského filosofa Gillese Deleuze přehýbá Leibnizovy barokní koncepce do naší epochy poznamenané podobně jako baroko ztrátou racionalistických a pozitivistických jistot, a z mnohých perspektiv nahlíží na zásadní problémy světa.
Manifest za filosofii byl v době svého vzniku (1989) ojedinělým pokusem o nalezení takové formy myšlení, která by umožnila zajít o krok dál za horizont, do nějž filosofii uzavírají dominantní myšlenkové proudy 20. století.
Michail Bakunin, ruský filozof, revolucionář a anarchista, představil ve svém nejznámějším
textu nazvaném Bůh a stát výklad společenského vývoje, podle nějž člověk překonává
stadium zvířete a božského otroctví díky své schopnosti vzpoury.
Kniha je věnována historii staroseverského práva od mlhavých pohanských počátků v době vikinské po období 13.–14. století, kdy se Skandinávie přijetím královských zemských zákoníků zařadila do proudu středověké křesťanské právní kultury.