Komentovaný zrcadlový překlad nejznámějších básní Konstantina Biebla do němčiny, věnovaný Javánce z Prahy. Největší část vydání tvoří básně ze sbírky „S lodí, jež dováží čaj a kávu“ a pásmo „Nový Ikaros“.
Česko-německá antologie básní Antonína Sovy je zaměřená na autorova nejznámější díla jako „Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy?“. Kromě milostných a nostalgických básní obsahuje i verše proti Theodoru Mommsenovi.
Výbor básní Egona Bondyho z 50. let v zrcadlovém vydání s německým překladem a německým doslovem o Totálním realismu a Trapné poesii. Výbor obsahuje převážnou část básně „Zbytky eposu“.
Výbor básní Ivo Vodseďálka v zrcadlovém vydání s německým překladem a německým doslovem o Totálním realismu a Trapné poesii. Kniha vychází společně s výborem básní Egona Bondyho: „In Strassenbahnen“.
Cikánova nová německojazyčná sbírka obsahuje pásmo „Nocturno für Eurydike“ o naději, smrti a touze, věnované japonské zpěvačce jménem Doji Morita. Ve sbírce obsažené mikroromány jednají o organizaci „magických dívek“ a jejich boji proti démonům noci.
První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvce bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla.
Sbírka Růže nikoho Paula Celana (1920–1970) vznikla roku 1963 jako jedna z jeho nejdůležitějších. Její dvojjazyčné vydání umožní jak čtenářům, tak literárním badatelům přiblížit se dílu co nejtěsněji.
Georg Trakl (1887–1914) byl rakouský lyrický básník, jehož díla oplývající bohatou symboličností obrazů tvoří základ rakouské poezie 20. století. Předkládané vydání první básníkovy publikované sbírky Básně (Gedichte) uvádí kromě českého převodu jeho
„Debut Ivety Ciprysové mě hned při prvním prolistování zaujal svou zpěvností a něhou, ale i tajuplnou temnotou, plnou jakési naděje. Něžná je tato sbírka tím, jak se básnířka převtěluje v oslovené postavy: stává se kamarádem, kamarádkou, andělem.
Centrum česko-německé antologie Vítězslava Nezvala tvoří básně „Edison“ a „Noci“. Doplňují je známé básně z různých tvůrčích období, např. „Cocktailly“, „Smuteční hrana za Otokara Březinu“, „Sbohem a šáteček“ či „Sloky o Praze“.
Staleté setkávání české a německé kultury zanechalo v pohraničí navzdory složitému poválečnému vývoji dosud patrné dědictví. Jsou lidé, kteří jej intenzivně vnímají, stopy staré místní kultury k nim zřetelně promlouvají.
