Autor, který o iracionálních věcech přemýšlí spíš racionálně, neodpovídá na všechny otázky, které si klade, vyvolává je, a jejich základní význam je v napětí mezi protikladnými odpověďmi.
Debutová básnická sbírka Martiny Kastnerové je odvážnou výpravou do prostoru mezi člověkem a světem, mezi nitrem a vnějškem, mezi zkušeností a její metafyzickou ozvěnou.
Haiku kojící matky vznikla v rozmezí jednoho roku (2005–2006) při kojení druhého autorčina syna Cyrila. Impulsem ke psaní nejprve deníku, ve kterém autorka popisovala události dní po desetiminutových úsecích, a poté i haiku, ...
„Sbírka Prý musím projít březovým lesem Štěpánky Borské láká na toulku po snové plejádě dní. Mimořádné okamžiky současnosti jsou zkoumány se stejným zájmem jako osobní momentky. Svět, ve kterém je podstatná každá drobnost, okouzluje opravdovostí...“
Básnická sbírka Dionýsovo ucho je rozsahem nevelké dílo o dvou částech, které usiluje o reflexi současné doby, jež je postižena různými „patogeny“ (pandemie, dezinformace, štěpící se společnost).
Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost.
Kniha se zabývá auditivními formami básnické tvorby, a to především ve vztahu k poezii šedesátých let. Zkoumá mj. Ladislava Nováka, Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, Jiřího Koláře, Jiřího Valocha či například Milana Nápravníka.
„Sbírka Orbis pictus se skládá z dosti těžko pospojovatelných citátů z různých moudrých a pečlivě doložených knih, aniž by ale za výběrem citátů stály roky vědecké práce ..."
Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky.
