Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias napsal autor jako „laik laikům“, aby jim pomohl – poučen vlastními zkušenostmi – proniknout do světa filozofie.
V knize Myšlení a pohyb shromáždil Bergson své nejcennější statě a přednášky z let 1903 až 1920 a sám je doplnil rozsáhlým úvodem, který lze považovat za syntetický výklad základních myšlenek jeho filosofie.
V posledním Descartově spisu je vztah mysli a těla tematizován jak v rámci klasifikace jednotlivých afektů, tak i z hlediska tradičního cíle morální filozofie.
Autor ve své knize boří stereotypní náhled na Becketta jako protagonistu absurdity. Spolu se studiemi Adornovými a Mersierovými patří Fosterova práce k tomu nejlepšímu, co bylo o Beckettovi napsáno.
