Je to možná zvláštní, ale na začátku i konci dosavadní analytické tradice nacházíme schopenhauerovskou výzvu. A překvapivý je samozřejmě kontext, ale už ne tak souvislost s obsahem.
Publikace předkládá odpovědi na tyto a další otázky prostřednictvím nástrojů filozofie jazyka a opírá se přitom o empirické poznatky kulturní sociologie a etnografického výzkumu vkusu.
Text se zabývá prózou dvou současných
francouzských autorů.
V jejich dílech je zajímavým způsobem zpracován pohled
na společensko-ekonomické změny, kterými prošla Francie
během dvacátého století.
Kniha na pomezí literární historie, dějin filozofie a estetiky je pohledem na vývoj ideálů kultivace člověka od renesance po konec 19. století — věnuje
se hlavně jejich promýšlení v literatuře francouzské, s odbočkami k britským, ale též českým autorům.
Knihu Smysl moderního umění vydal autor v roce 1968. Nabídl v ní interdisciplinárně koncipovaný výklad, v němž rysy moderního umění spatřuje především ve sféře nově konstituované subjektivity autora i vnímatele.