Jak mluvit ve chvíli, kdy slova selhávají? Básnická skladba Eleny Pecenové sleduje zkušenost odcházení, ve které začínají slova dávat smysl až teprve před usnutím.
1. svazek Díla Pavla Petra s názvem Ganymedovo ovoce shrnuje juveniilní verše psané v rozmezí let 1982–1991 (v jednotlivých případech ještě s autorovým zásahem a úpravou na samém začátku devadesátých let, nejpozději potom u jednoho textu v roce 94.
Příběhová spirála vinoucí se od já k ty, od minulosti do budoucnosti a zpět. Dovolená v Chorvatsku, táta se láduje, máma mámuje a něčí palec v tvé puse. Rosteš.
Skleněný Mist se rozrůstá každé ráno mezi sedmou a osmou nad útesem. Je v něm nekonečná řada dveří, všechny varianty života, stánek s kávou, Mísa Oliv, Sen — a Plný Deště. Všichni jsme plní téhož deště. Krása i hnus se skládají ze stejných střepů.
Básnický proud mezi češtinou a polštinou. Jeden břeh, jedna řeka, jedna chvíle. Pro jednou máme jeden druhého. Téma domova, téma míst. Je to něco vzadu. Dávná vzpomínka, která se nezhmotnila. Jazyky a těla smýváme pod vodou, abychom se nepodvedli.
Toto je básnická kniha, která se dobírá podstaty prostřednictvím prožitých textů a zároveň propracovaným jazykovým systémem, který nás vede k tomu, že chceme jednotlivé texty a pasáže pročítat znovu, aniž bychom ztratili vědomí
Ne pouze výbor ze Škrabalových dosud vydaných knih. Až nyní vydaný román v básních. Román celoživotní, osobní i společenský. Umělecká reflexe i nekorektní vtípky. Starý svět, nový svět. Americké road movie. Brýle na oči, colu do ruky a jedu!
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.
Nepojmenovávat, tedy neodloučit se. Zůstat v nenazvánu. Kde nelze jistě odlišit začátek od konce, záchranu od zločinu, jednu od druhé, tělo od těla. Králová totiž ví, že to, co nás všechny spojuje, je tělesnost. Nekontrolovatelná, tekutá hmota.
Sbírka povídek a básní, které čtenáře vtahují do světa vzpomínek, myšlenek a dětských prožitků, jež se prolínají s otiskem historických událostí. Introspektivní, obrazný styl, plný metafor a poetických momentů doplňuje silný smysl pro detail.
Druhý svazek Díla Pavla Petra s názvem Velká Morava shrnuje jeho první čtyři básnické knihy, vydané v letech 1990–1995: Déšť ve vězení řeky, Křest za hluboké noci, Zlé brusy nože, Rána střeleb.
Třetí svazek Díla Pavla Petra s názvem Trojlodí shrnuje pět jeho básnických knih vydaných v letech 1996-2001: Trojlodí Jakuba, Za svítání Morava, Andělům víno, Srdéčko skonči, Javor mrazu javor.
„Bojím se být po smrti sám“, píše autor v posledním textu této sbírky. Je to jeden z nejpůsobivějších veršů, které jsem kdy četl. Pavel píše a myslí tak, jak to má básník dělat: v obrazech, které jsou nabité emocemi, nikoliv proklamacemi.
Rozkročení mezi Jizerkami, Prahou a Blízkým východem. Zvenku tak rozdílné, uvnitř tak podobné. Na oběd znojemská a kolínka. Noc prosedět s pepsi v ruce na obrubníku a myslet takbir. Domov je místo? Lidé? Historie? Víra?
Jestli je ještě šance předat někomu planetu k záchraně, než ji se sebou lidstvo zničí, tak současné nejmladší generaci, ke které Olga Wawracz patří. Naděje v ještě jednu možnou cestu. Vše je ještě živé. I dny, kdy nelze vyjít z bytu.
Roman Krištof je spirituální i světský, vysoké je nízké a naopak, všední den překypuje pestrostí, hvězdné nebe nudí... a přece se nechá zhlížet. Umět vždy shořet pro něco, co se nás vnitřně netýká.
