poezie

Výbor z tvorby básnického solitéra, nápaditá, hravá poezie o smutcích i radostech života.

Verše sbírky vyjadřují různé podoby zániku a rození, básně se dotýkají křehkého vědomí věčnosti a nekonečnosti.

Velký zpěvník písniček Slávka Janouška z oblíbených cédéček s texty Daniely Fischerové, Jiřího Žáčka a také vlastními – s notami a akordy.

Druhé, ilustrované vydání čtenáři příznivě přijaté básnické sbírky dvojnásobného mistra České republiky ve slam poetry, známého pod pseudonymem Rimmer.

Básnická sbírka známého překladatele a rozhlasového redaktora vyniká formální vytříbeností, živým, překvapivě mladým jazykem i hravostí spojenou s jemným, (sebe)ironickým humore.

Písňové texty Ivana Huvara spojeného hlavně se skupinou Folk Team v podobě sbírky téměř stovky klukovsky rozpustilých, lyrických i filozofujících básní.

Generační souputníci básník Zdeněk Gerych (1953) a výtvarník Václav Špale (1950) setkávají se potřetí ve společné básnické sbírce.

„Kavárna je tady kostel pro kuřáky!“ čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije.

Básnická sbírka.

Výbor z tvorby bulharské básnířky Lidie Gălăbovy, která si v roce 2000 vybrala za nový domov Prahu. Přesto zůstala věrná své rodné řeči a vlasti – přesídlení jí však otevřelo cestu k novým zkušenostem a poetické obraznosti.

Básník Zdeněk Gerych a výtvarník Václav Špale, poezie dotvářená obrazy.

Poetické vyznání městu, pohled za oponu české všednosti v dvojjazyčném česko-španělském vydání. Argentinský básník Juan Pablo Bertazza (1983) přijel do Prahy poprvé v roce 2014, o rok později znovu.

Básnická sbírka je lyrickým návratem do krajiny autorčina dětství, reflexí zralé ženy, která si uvědomuje souvislosti v rovině intimní i společenské.

Básnická sbírka jako pouto s domovem a mateřským jazykem. Rozhlasový a nakladatelský redaktor Zdeněk Gerych (1953) odešel v roce 1985 do USA, kde nejprve pokračoval v oboru jako šéfredaktor malého nakladatelství.

Třetí Míkova básnická sbírka balancuje na hranici klukovsky hravé a haškovsky drsné ironie.

Verše oproštěného jasu a přetavené smyslovosti. Básně očišťují vztah k věcem, které jsou dnes přetížené kontexty a významy a pozbývají svou naléhavost: země, láska, věčnost, víra.

Svět se schovává za slova, za řeč, do zářečí, anebo naopak – teprve řeč dává světu život. V druhé sbírce Renaty Bulvové je od obojího a přitom dohromady: nachází jemné paradoxy každodenní, všední existence, její bezděčná kouzla, radosti i smutky.

Básnická sbírka odrážející současné pocity člověka uprostřed už probíhajících, ale i nadcházejících a často jen tušených změn. Podobu sbírky dotvářejí snímky předního českého fotografa Ibry Ibrahimoviče.