Ačkoli je název knihy tak krátký, je překvapivě výstižný. Navíc jde o trochu jiného Bernharda, než jsme zvyklí. Tato odlišnost nespočívá ve stylu či formě, ale ve vyznění a podtextu příběhu, který má autobiografický základ.

(...) Stejně jako ostatní knihy tohoto rakouského autora je i Ano (v překladu Hany Staviařové) zvláštně litanickým textem, psaným jakoby jedním dechem, textem, který svého čtenáře lapí a nepustí. (...) Vyznění této novely je, pro Bernharda dosti netypicky, poměrně optimistické. Přesto na některých místech převažuje pocit bezvýchodnosti existence, nesnesitelnosti bytí.