Plyš

(...) Není sporu, že Hvorecký prózou Plyš otvírá podstatné téma současnosti: téma paralelního života, který nabízí internet, téma světa, jenž "se změnil ve fotografii". Příběh, který spisovatel vystavěl, je živý v několika klíčových obrazech či dialozích (setkání s Linou, rozklad tmou zatopeného města), ale zároveň se mnohdy ztrácí pod silnými nánosy popisnosti. Stejně tak reklamně kluzký a rutinně chladný styl psaní prozrazují, že autor má se svým hrdinou minimálně jedno společné. Také on radši volí pohodlně konzumovatelný obraz než utkání s nevypočitatelnou skutečností.

(...) Čtenáři dává potřebný prostor k vlastní úvaze. Hvorecký nehodnotí. Jen nechává otevřenou otázku, zda cesta "parazitování na systému", který se tak může zevnitř proměnit, k něčemu povede.
Závěrečné pasáže, které se nesluší prozradit ani citovat, naopak svědčí o tom, že ironie psaní, k níž spisovatel ve snaze ubránit sám sebe i vlastní text přirozeně sahá, nechává promluvit spíše pochybnosti o tom, zda by jakákoliv "vzpoura davů" byla něčím jiným než další závislostí. Opravdový romantik, stavící na své citlivosti a rozumu, musí vydržet až do konce!

(...) Michal Hvorecký se v Plyši snažil zachytit tragiku i komiku moderního světa, pocity odcizenosti stejně jako mělké přimykání se k druhým - tedy vlastně nic obzvlášť nového. Jeho rukopis zůstává stále dobře rozpoznatelný, především skrze ony reklamní průniky. Nicméně Plyš jimi již tentokrát není zatížen tolik jako některé povídky, a navíc i stylisticky vyznívá román daleko odlehčeněji, čemuž napomáhají především dialogy.
HODNOCENÍ LN *****