Petr Šabach se stává pomalu, ale jistě, mým nejoblíbenějším českým autorem. Málokdy se mi stává, že bych četla knížky a smála se nahlas. Jeho humor je přirozený, situace skládá tak, že jsou vtipné i tragické zároveň. Jeho příběhy jsou věrohodné a ač má možná kdekdo vtipné historky ze svého života, nedovede je převyprávět tak, jako PŠ.

Šabacha čtu velice ráda mám doma všechny jeho knihy, ale Hovno hoří mám nejradši, asi to dělá ten děj, ale mohla bych jí číst pořád... většině lidí jsem knihu i půjčila a vždy s mi vracela se slovy dlouho jsem se takhle nezasmál/a a všem se líbila. Takže rozhodně za všechny Šabachovi knížky dávám jen palec nahoru....

Velmi pěkná knížka, četla sem ji v lázních v Karlových Varech. Nejnádhernější byl podle mne úvod o plyšové potvoře a rozumování dvou chlapců, zda hovno opravdu hoří.