Návštěvní barák

(...) Román vypráví někdejší vězeň gulagu. Za války absolvoval vítězné tažení s Rudou armádou - samotný popis této cesty je z morálního hlediska dosti mrazivý -, poté však jako mnozí jeho spolubojovníci upadl v nemilost a kvůli maličkosti byl poslán do pracovního tábora. Zde se o pár let později setkal se svým bratrem, s nímž ho kromě pokrevního příbuzenství pojilo ještě jedno pouto: milovaná žena. Ta si nakonec zvolila mladšího bratra a starší, vypravěč románu, je posléze svědkem jejich setkání v "návštěvním baráku", kde mohli vězňové přivítat své blízké. Je třeba Martinu Amisovi přiznat, že nápad s milostným trojúhelníkem je velice podařený a románu dodává zcela jiný rozměr. Na jedné straně je Návštěvní barák meditací nad ruskou povahou a knihou zachycující drsnou skutečnost života v komunistickém lágru, ovšem autor do tohoto prostředí dokáže zajímavým způsobem vložit milostný motiv, který postupně získává na síle a zatlačuje do pozadí vše ostatní.