(...) Kdo si dokáže představit, jak zranitelně se tito lidé cítí v popsaných papírech, pochopí, že mezi nimi Kotyk požívá zvláštní důvěry. A že jeho kniha rozhovorů s českými spisovateli a spisovatelkami Deset tisíc změn se znovu mění. Dno všeho vrchol prázdnoty bude něčím víc než - jak napsal recenzent v MF Dnes - "sekundárním produktem". Třebaže se opravdu jedná o přepisy videonahrávek, které Kotyk pořídil pro památník v rámci projektu Authentic. (...) Je vidět, že o tázaných ví hodně (často například cituje z jejich děl), přesto se staví do pozice člověka, kterému se musí vyprávět všechno od začátku do konce. Přičemž koncem se zde míní vrchol: formulovaná životní fi lozofi e. Kotykovi šlo však v první řadě o dokumentaci. I proto tu najdeme vedle klasických rozhovorů jeden dvojrozhovor, zaznamenaný projev i vícehlasou debatu. Paradoxně právě ta nepravidelnost se dobře čte, jeden dotazovaný nám alespoň nesplývá s druhým. Každý ze spisovatelů vystupuje jako výrazná osobnost (někteří se myšlenkově doplňují) a pronáší repliky, které uvíznou v paměti.

(...) Vážný, nekoketní Petr Kotyk, jenž se chce dobrat k významům i skrze obsáhlejší citace z děl zpovídaného autora nebo vlastními filozofujícími mikroúvahami, vybízí literáty k nezkratkovitým a "neefektním" formulacím - jak co se týče poetiky, tak politiky. Umělecká tvorba a společnost nacházejí se v této knize v těsném sousedství, v neoddělitelné provázanosti, aniž to jsou hovory primárně politické nebo i jen hovory cíleně vedené také o politice. Veřejná a historická dimenze je zde přítomna tak organicky, jako samozřejmě každé umění, každá literatura je součástí dané společenské a politické situace. (...) Svazek Deset tisíc změn se znovu mění. Dno všeho vrchol prázdnoty je tak možno chápat i jako velmi praktickou, nezestárlou "učebnici" poetiky a etiky - už proto, že Petr Kotyk si pro knihu vybral literáty, kteří nekolaborovali s mocí.