Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda

Junot Díaz prostřednictvím příběhu rodiny De Leónů předkládá neobyčejně naléhavou obžalobu Trujillova režimu, která vyznívá o to děsivěji, že autor ani v popisech totalitní zvrhlosti neupouští od svého ležérního, sarkasticky glosujícího stylu.

(...) Jeho kniha mistrně využívá žánrovou literaturu sci-fi a fantasy. Formou pak připomíná kombinaci Bildungsromanu s rodinnou ságou, kde se přistěhovalecké motivy pojí s příznačně latinskoamerickým tématem diktatury, podaným na způsob magického realismu. A výsledek? Svěží a energií nabité dílko uchopující s trochou nadsázky prostor celého kontinentu. Díaz navíc radikálně zpochybňuje mytologii Nového světa: podle něj není páteří amerického písemnictví nový život či přímo úspěch, nýbrž hledání domova, neboť v obou Amerikách žijí (s výjimkou indiánů) historicky vykořenění lidé.

Oscar Wajd (podle Oscara Wildea) je přezdívka jistého Oscara de Leona, který má rád ženy, Pána prstenů a komiksy. Kromě toho trpí – mírně řečeno – nadváhou: Díaz jej charakterizuje jako "tlustého mimoně libujícího si ve sci-fi".

(...) Děj knihy má úžasný spád, v němž rodinné dějiny střídají historická fakta. Suchopárná data však pokaždé shodí vtípek, pikantní detail nebo rovnou sprosťárna. Čtenář se sice musí prokousat četnými poznámkami pod čarou i výrazy ve španělštině, ale jejich smysl se dá vyrozumět z kontextu - a když ne, je tu k dispozici překladatelkou připravený slovníček na konci knihy. V nejlepších pasážích snese Díazovo psaní srovnání s romány Rushdieho, Márqueze či Zadie Smithové. Na rozdíl od nich však Díaz nepotřebuje pro svou ságu stovky stran, a čtenáře tak neděsí monumentalitou. Porota Pulitzerovy ceny se v roce 2008 rozhodla správně: Oscar Wajd i jeho stvořitel mají velmi slušnou šanci v historii americké literatury nějakou tu chvilku pobýt.