(...) Na začátku se píše rok 1983 a Erling se vrací ze Španělska, v kufru nový román, za sebou nespočet jointů a lahví červeného. V sychravém Oslu se vydává hledat kamarády z dětství - o pár let mladší Ritu a vrstevníka Charlyho. Ještě předtím si ale Erling odskočí pro podporu, jak jinak, jsme přece ve Skandinávii. Scéna na sociálním úřadě je jedním z vrcholů příběhu, má spád jaksepatří a srší vtipem. První část končí pro Ritu neblaze, a Erling tak musí náhle odjet do rodného města. Tady se rozvine druhá dějová linie, která nás zavádí do doby protagonistova mládí. Ocitáme se v 70. letech, když studentská revolta už odezněla, poměry se zase (ne)hezky znormalizovaly a ke slovu se dostala konformní většina. (...) Obecná čeština i vulgarismy sedí jako ulité, jazyk je krásně košatý, ale rozhodně ne učesaný a strojený, oči textem kloužou jako po másle. To je v románu, který budí dojem, že se z vypravěčových úst nezadržitelně řine, nezbytné.