Zaklínač I: Poslední přání

Pokud nějakou knihu označíme jako klasiku žánru, může to některé čtenáře odradit. Jedním z nich jsem byla i já. Někdy mi knížku dokáže zprostředkovat film či seriál, v tomto případě mou zkázu dokonala počítačová hra.
Být zaklínačem není žádní. Většina vás prostě jen nenávidí, jiní si rádi odplivnou, když jdete okolo. Pokud jste někde potřeba, pak jsou náhle vesničané ochotni podělit se o nějaký žvanec. Přesto na zaklínače stále pohlížejí jako na monstrum, které likviduje jen ta horší monstra. Bez emocí a soucitu.
Geralt je ale trochu jiný než jeho kolegové. Po hlavě se vrhá do potíží, zaplétá se s čarodějkami, potlouká se po Stezce s Marigoldem za zády a Klepnou po boku. A vždy stojí za to ho následovat. Čtenář si může snadno vyslechnout příběh, který tak trochu zná, a přesto ho překvapí. Spolu s hořkosladkým koncem, protože život nikdy nedá nic jen tak zadarmo.
Doporučuji.