Ranciére se zde vrací ke kořenům politické filosofie (Platon, Aristoteles, Hobbes), aby demonstroval, jakým způsobem se střetávání politiky a filosofie vždy profilovalo na pozadí ambivalentního vztahu k tomu, co nazývá "díl lidí bez podílu", tedy části společenství, která si v té či oné podobě přisvojuje hlas tohoto společenství jako celku...