Jako pes

Trojici povídek obsažených v souboru s názvem Jako pes napsal Filip Topol v osmdesátých letech. Všechny tři texty byly vydány samostatně v samizdatu, ale až nyní vycházejí pohromadě. Na podobě povídkové knihy se Topol ještě podílel, jejího křtu se ale už nedočkal. Zemřel den před ním.

(...) Na dvě ze tří povídek Filipa Topola z poloviny 80. let narazil autorův přítel a známý výtvarník Viktor Karlík vloni víceméně náhodou. Topol prý úplně zapomněl, že vůbec kdy napsal horečný záznam depresivního stavu mysli s názvem Den a noc, na jehož pozadí hraje hudba jeho milovaného Mozarta, a metaforické vyprávění o setkáních s "dědečkem Alkoholem" Na zdraví. Na třetí povídku Jako pes o setkání vypravěče s jeho bývalou dívkou, vdanou nyní za grafika s "povědomým" jménem Viktor, prý zapomněl dokonce i Karlík sám. (...) Přestože jde o Topolovu ranou tvorbu a i když vybrousil svůj styl především v oblasti písňových textů, je dobře, že povídky vyšly. A je také dobře, že kniha dostala autentickou a důstojnou podobu. Bohatý výtvarný doprovod tvoří Karlíkovy obrazy, za jejichž základ posloužily dobové účtenky. "Jsou přímým svědectvím o společných časech v Malostranské kavárně – žádné zprávy o nějaké cizí konzumaci," potvrzuje Karlík.