Možnost ostrova

(...) Vztek na veškeré projevy tuposti a ignorance - sektářství, omezenost a netoleranci - u spisovatele vždy pramenil z víry v lepší variantu. "Bolí mě to víc než tebe," říká trestající rodič a Houellebecqa k němu lze bez nadsázky přirovnat. Protože je zcela evidentní, že jeho zuřivé výpady pocházejí z míst, kde se sám cítí nejvíce ublížen. A to činí z Možnosti ostrova pod rouškou siláckých proklamací a explicitních scén jednu z nejromantičtějších knih, nabitou až melodramatickými city.

(...) Román Možnost ostrova je dílem, v němž autor přehodnocuje svůj vlastní morální postoj a styl knihy tak nemá co do činění s mravokárným kázáním. Houellebecq, jenž se v jedné pasáži otevřeně přihlásil k anarchistickému humoru Louise Ferdinanda Célina, vypráví v první osobě příběh zbohatlého baviče a autora skečů Daniela. Ten, veden zásadou, že humorista se může "ve vší beztrestnosti chovat jako dobytek", se cynicky vysmívá všemu: lůze obdivující jeho drahý automobil, lidským právům, masochismu ekologů, odpůrcům globalizace i starostem dívek, aby jim z těsných kalhot bylo vidět tanga.
Celkový dojem 100%

(...) Houellebecq jasně naznačuje určitý směr v záplavě prohnilých klišé, jimiž se musí francouzská próza na začátku 3. tisíciletí prokousávat. Působí jako horká i ledová sprcha naráz, na jedné straně si sekyrou prolamuje cestu skrz nesčetná zapovězená hájemství západní poklesle libertinské civilizace, na straně druhé se snaží, touž sekyrou, z níž ještě skapává krev, co nejrealističtěji vykreslit pokřivené mravy naší doby.

(...) Román Možnost ostrova může být pro kritické Houellebecqovi čtenáře velkým překvapením, protože to poslední, co by od tohoto autora čekali, je romantická naděje v jakékoliv formě. A přitom jeho knihy právě takovéto cesty vždycky otvíraly. Danielovy verše, psané Esther, mohou vypadat směšně, ale tak přece z neolidské dálky vypadá celý náš život. "Jen láska ta věčná pro oba / Když dá ti, nač pomyslíš / Pak rád na věky uvěříš / V možnost ostrova."

(...) Vzhledem k autobiografičnosti, otevřeným erotickým scénám, nesnášenlivým výpadům vůči různým spisovatelům i nemilosrdným popisům lidských bytostí Houellebecqův rukopis poznáváme. Opět je to ten zábavný hajzlík, který je dost bystrý na to, aby se nenechal pohltit tupostí světa, i na to, aby věděl, jak s jistotou zaujmout.
HODNOCENÍ LN ***