Hana

Přečetla si knihkupkyně z Benešova

Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení.
Síla příběhu je neskutečná a opravdu vám nedá vydechnout. Když už si myslíte, že krutost osudu nemůže být krutější, dozvídáte se další a další vyhrocenosti, chladnokrevnosti a bolesti, nad kterými nevěřícně kroutíte hlavou, co ještě může život jedinci přichystat. Kniha "není jen" o holocaustu, je o nás, o našich vztazích, selháních, nedorozuměních i nemožnosti bojovat proti něčemu velkému.
První dějová linie knihy vypráví příběh Miry, které se během několika dnů zhroutí celý svět. Náhlá nepřízeň osudu nakonec přivede Miru do velkého domu na meziříčském náměstí, kde žije podivínská teta Hana. S nikým nemluví, věčně se dívá do prázdna a všude si schovává krajíce chleba. Mira se snaží tetu, která má problém se postarat sama o sebe, natož tak o malou holku, vytrhnout z neustálé melancholie. Časem se spolu naučí žít, Mira se vyrovná s podivnými zvyky svojí tety, které ji dřív doháněly k šílenství. Proč je ale teta taková? Jaký příběh ukrývá dům na náměstí? To se dozvídáme v druhé části, kterou stejně jako první, vypráví Mira, a třetí části, kterou vypráví sama Hana.
Alena Mornštajnová dokázala psát v této knize neuvěřitelně lidsky o nelidských zvěrstvech druhé světové války. S citem a lehkostí popisuje pohnuté osudy několika generací jedné židovské rodiny. Kniha je plná velice smutných okamžiků, procházíme Terezínem i Osvětimí. Místy, kde se lidské bytosti změnily jen v čísla a život nic neznamenal. Člověk začne pak chápat, proč je teta Hana tak zvláštní.
Věřím, že kniha tak bravurně napsaná, se silným příběhem se jednou stane klasikou v historii literatury. Je to kniha, která ve vás zůstane a po jejím dočtení budete ještě chvíli sedět a dívat se do zdi.

Alena Mornštajnová: Hana ....
Ta kniha mne velmi příjemně překvapila. I když slovo "příjemně" nevyjadřuje" vlastně hrůzný příběh, který vypráví. Vypráví příběh- jeden z miliónů - poutavě, poměrně svižně ale nikoliv povrchně, obsažně ale nikoliv zahlceně postavami. Co je na něm tak vlastně obyčejného a zároveň děsivého? To, že si na něj můžete "sáhnout" - odehrává se "Meziříčí" - ale mohl se v tu dobu (a dost možná i dnes) odehrát kdekoliv u nás. Osud všech členů židovské rodiny před válkou , za války i po ní je popsán velmi civilně, bez sentimentu ale se souvislostmi, které ho určují v jeho detailech i tragických dopadech.
Oceňuji, že se autorka soustředila na civilnost toho příběhu, na okolnosti a postavy a nesnažila se zaplést do popisů detailních hrůz lágrů. Tím je kniha "autentičtější" a vlastně hrůznější. A otvírá neznalým možnost, se s touto stránkou historie 20. století seznámit zvlášť a vnímat ji jako historickou realitu nikoliv jen součást beletristických příběhů.
Pokud váháte, zda to na vás nebude moc "silné" čtení tak ještě dodatek - tato kniha je i o uvědomění si naší vlastní zodpovědnosti za osudy lidí kolem nás.

Kniha paní Mornjštajnové mě velice oslovila. Četla jsem ji hltavě, protože kromě zajímavého příběhu, jenž bývá nejdůležitější podstatou románu, filmu či jakéhokoliv vyprávění vůbec, dokázala mistrovsky zvládnout a důvěryhodně popsat i různá období, ať to byla židovská tématika tehdejšího Československa (ale i různé židovské zvyklosti), válečné útrapy či atmosféra města nakaženého smrtelnou nemocí, a která může Spisovatelka znát pouze z literatury, nebo z vyprávění... jsou v románu vylíčena naprosto přesvědčivě. Zvlášť mě oslovila spletitost příběhů různých postav, jak na svůj příběh nazíraly ony samy a zároveň, jak tento jejich příběh byl vnímán okolím a naopak a to v různých časových liniích... Petra Pazderová

Silný příběh podaný prostě, upřímně, bez intelektuální okázalosti.
Vypravěčský styl tak působivý, že máte dojem, jako by vše bylo napsáno na jeden nádech a že i vy musíte vše na jeden zátah přečíst, protože přerušit čtení bylo jako odejít z rozhovoru v půli věty.
Hutné ale zbytečně nezatěžkané, dojemné ale ne citově vyděračské, svěží a přitom hluboké, výjimečné a zároveň věrohodné, věcné ne však chladné, kruté přesto konstruktivní, tragické - bez sentimentu a patosu.
Pro mne to není o holocaustu, to je jen historická okolnost. Je to o životě a vůli žít, o různých podobách lásky, štěstí i smůle, zodpovědnosti, statečnosti i zbabělosti, a o svědomí.
Vřele doporučuji!

Čtivý románek pro ženy, odsejpá to. Ale na hlavní vrchol příběhu autorka připravuje čtenáře tak dlouho a tak urputně, že se úplně rozpustí v ostatních, ne tak podstatných, událostech a ztratí sílu. Když už konečně ta vlastní hrůza přijde, tak si ctěný čtenář oddychne, že to má z krku a může si dočíst jak to dopadlo.
Na konci mi vadila nedořešená nelogičnost se sourozeneckým vztahem hrdinů, nepadlo o tom ani slovo, přitom podle mne celkem pikantní zápletka. Celkově ty zápletky jsou hodně předpokládatelné, připravené.
Autorka píše pěkným jazykem.
Lepší červená knihovna na dovolenou.
K otevření dalších knížek Aleny Mornštajnové mne nepřivedla.