(...) Dobro a zlo se u něj automaticky nedělí podle etnické hranice a jeho postavy jsou psychologicky prokreslené figury zmítané nejistotami, jejichž odcizení v posledku není nutné číst jen pohledem arabsko-izraelského konfliktu. (...) V předchozích románech Kašua zkoumal, nakolik lze identity přebudovat či spojit v jednu, změnit je či odmítnout – a nakolik je identita určující. V novince jako by se stala spíš zamlženou vzpomínkou. Hrdina knihy se živí psaním memoárů na zakázku a upravuje minulost podle požadavků klientů. Zároveň má na počítači zapnutou funkci sledování změn, takže si s texty pohrává i poté, co je odevzdá, a znovu se vrací k původním verzím. A podobně nakládá autor s vlastním osudem. (...) Kašua tak autorsky vyzrál: svůj příběh předkládá neskonale rafinovaněji v tom, že ho zároveň neustále zpochybňuje jako jedinou možnou verzi toho, co a jak se stalo.