Plující město

Plující město je román s autobiografickým nádechem a je vyprávěn v první osobě. Mísí se v něm autorovy skutečné zážitky s fikcí. K napsání románu ho inspirovala společná plavba s bratrem Paulem na do té doby největším parníku světa Great Eastern z Liverpoolu do New Yorku v roce 1867. Všechno svědčí o tom, že Verne byl lodí nadšen, přestože líčí i celou řadu drobných nehod a neštěstí plynoucích z ne zcela zvládnuté technologie výroby tak obrovského námořního kolosu (výtlak 18 915 tun, délka 210 metrů, šířka 25 metrů, počet cestujících 2996). Verne v lodi vidí vítězství lidského génia a pro její vybavenost a rozměry ji nazval plujícím městem. Autor do popisu lodi a svých zážitků z USA vložil drobný, ale dramatický milostný příběh ženy, která zešílí, když zjistí, že na palubě lodi je jak muž, kterého opravdu miluje, tak i její manžel, kterého nenávidí, a mezi oběma muži dojde k tragickému střetnutí.