Jonathan Littell - Laskavé bohyně

Doručení po ČR zdarma Skladem

Laskavé bohyně

Name: Laskavé bohyně
Brand: Odeon
SKU: 503882
Price: 566.0 CZK
Availability: InStock
Rating: 3.5 (9 reviews)
Author: Littell, Jonathan
ISBN: 978-80-207-2092-4

Jonathan Littell

Nakladatel: Odeon 2022

17 recenzí

Sojka hlídačka

... bude audio verze

... bude levnější než: Kč

... bude levnější

Přihlaste se nebo vyplňte e-mail

566

False

127

503882

Do oblíbených

Sdílet

vázaná, 3. vydání, 2022 Skladem Možnost rezervace na těchto prodejnách

566 Kč

běžná cena 629 Kč

Laskavé bohyně

449 Kč

vázaná, 1. vydání Rozebráno

449 Kč

běžná cena 499 Kč

Pohlídat

Laskavé bohyně

449 Kč

vázaná, 2. vydání Rozebráno

449 Kč

běžná cena 499 Kč

Pohlídat

Anotace

Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje, nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci získal Jonathan Littell r. 2006 Velkou cenu Francouzské akademie a prestižní Goncourtovu cenu.

Ukázka z textu
Mravenci pochodovali podél zdi zahrady, pak podél obrubníku až za auta a motocykly zaparkované před Kommandantur; poté pokračovali rovně, dlouhým, přerušovaným zástupem až za budovu správy tábora. Krok za krokem jsme je sledovali a obdivovali jejich neúnavné odhodlání. Když jsme došli až k Politische Abteilung, Klaus se na mě nervózně podíval: "Promiňte, Herr Sturmbannführer, ale tatínek nechce, abych chodil dál než sem." - "Tak tu na mě počkej, já ti to pak povím." Za budovou politického oddělení se vypínalo mohutné krematorium, bývalý muniční bunkr zasypaný zeminou, který až na komín matně připomínal plochý kurgan. Mravenci pokračovali k té tmavé mase, šplhali po svahu, proplétali se trávou; pak zabočili a sestupovali po betonové zdi tam, kde se mezi kopce hlíny zařezával vstup do bunkru. Ještě kousek jsem je sledoval a zjistil, že pootevřenými dveřmi proudí do krematoria. Rozhlédl jsem se kolem sebe: kromě jednoho strážného, který mě zvědavě pozoroval, a zástupu vězňů, kteří opodál, tam, kde se měl tábor do budoucna rozšiřovat, tlačili kolečka, tu nikdo nebyl. Přistoupil jsem ke dveřím zasazeným mezi dva oknům podobné otvory; uvnitř bylo naprosté ticho a tma. Mravenci přelézali práh. Obrátil jsem se a vrátil se ke Klausovi. "Chodí tamhle," ukázal jsem neurčitě. "Našli něco k jídlu."

Nebyl jsem schopen tu knihu dočíst. Ne pro to téma ale pro ten překlad. ¨Překladatelka Magdaléna Křížová pravděpodobně překládala román s vojenskou tématikou poprvé a ani odborný dohled nepomohl. Die Wehrmacht je v němčině správně ale v českém prostředí se vžil mužský vzor. Věta Wehrmacht dorazila... přímo bije do očí. Stejně tak Abwehr je rodu mužského. Je tam toho spoustu a vypadá to tak, že nebyl čas na řádnou kontrolu celého textu a autorka překladu si s tím hlavu nenamáhala. Je to škoda.

Výborná kniha... Pěknou dobu po přečtení jsem nemyslela na nic jiného, v podstatě jsem se i styděla za to, že s hrdinou člověk tak trochu sympatizuje, než samozřejmě přečte poslední stranu... Určitě doporučuji všem, co se chtějí dozvědět víc a podívat se na problematiku jinýma očima, než očima obětí...

Právě jsem dočetla, bylo to syrové a drsné, ale takový život je a nejen ve válce. A kdo z nás může říct, zda by jednal jinak… Hrdinu jsem dokázala odsoudit až s úplně posledními řádky a šokujícím závěrem, který byl dle mého názoru (stejně jako úchylné Aueho fantazie napsán) napsán jen proto, abychom přecejen byli nuceni “hrdinu” odsoudit…

Každopádně doporučuji.

Jsem rád, že jsem to přečetl. Hrůzy války a fašismu z pohledu přesvědčeného důstojníka SS, který je vnímá jako běžnou pracovní povinnost v zájmu společnosti je tak hrůzná, že se nedá přečíst jedním dechem. Doporučuji všem, i když mě to na řadu dní rozhodilo. Těžko porovnávat s jiným válečným románem nebo dokumentem. Je to o mnoho víc.

Při koupi mi beželo hlavou, aby to nebyly vyhozené peníze. Četl jsem recenze, podle kterých měl čtenář při čtení zvracet. Nic takového se nekoná, možná jsem už otupělý. Zhruba po 50 stránkách jsem tušil, že tohle je víc, než jen kniha. Je to velkolepé dílo, které musí každý, kdo se zajímá o historii 20. století prostě přečíst. Poslední stránku jsem si musel přečíst asi čtyřikrát, abych vůbec uvěřil, že je konec a abych vůbec přijal poslední věty. Ne, opravdu, neváhejte a dejte se do čtení, stojí to za to.

Naprosto fascinující, strhující kniha, čte se jedním dechem.. tleskám panu autorovi

Výborný román. Aj napriek svojej rozsiahlosti je to strhujúce dielo.

zprvu má kniha spád a je zajímavá. Postupně přechází v nekonečnou protahovanou nudu. Aue je nacistický Forest Gump - je všude , kde se něco děje a nic se ho vlastně netýká. Nemá žádnou vnitřní logiku , nic. Je celý z umělé hmoty. Představuje všecna možná klišé, která o nacistech existují. V závěru se kniha navíc utápí v obscénnosti a samoúčelné drastičnosti, která má pravděpodobně symbolizovat konec říše. Dočetl jsem knížku jen proto, že po 600 stech stránkách mi bylo líto ji nedočíst.

Taky jsem si ji koupil. První kapitola skvělá,druhá ušla a pak už to bylo horší a horší. Asi na 80 stránce jsem ji odhodil. Život je příliš krátký, abych ho trávil neustálými detailními popisy, jakým způsobem zabili to či ono židovské děcko a kdo se na to koukal a jestli to bylo efektivní nebo ne. Navíc je kniha tak těžká, že se v leže nedá číst. Je to horší než věšet záclony. Doporučil bych snad jenom jako posilování.

Zobrazit další (6)

Podělte se o vlastní zkušenost s knihou. Pomůžete tisícům nerozhodných čtenářů. Před odesláním recenze si prosím přečtěte pravidla pro přidávání a zveřejňování recenzí.

Příšera v nás

Aueho vyprávění je koncipováno jako vlna plná násilí, temných vzpomínek na minulost i zvrácených nacistických představ o nové Evropě. Takových potenciálních příšer jako Aue, člověk bez svědomí, bez skrupulí a bez morálních zásad, žije mezi námi více než dost.

Celá recenze

Genocida jako umění fugy

Mohutný epický rozměr Laskavých bohyní, který byl tak charakteristický pro klasické realisty 19. století, nemá dnes v Evropě prakticky obdoby. Jonathan Littell navazuje také na tradici pikareskního románu s jeho bludným, neklidným hrdinou, putujícím groteskním světem.

Celá recenze

Maxmilien Aue svým bratrům a sestrám

(...) Chameleonské převlékání žánrů, pro které se mnohým, zejména německým kritikům Laskavé bohyně nemohly vejít do škatulky historického biografického románu, ovšem plně odpovídá Littellovu pojetí války a holocaustu v jejich komplexnosti. Vyzrálých charakterů najdeme v románu na nejrůznějších příčkách hierarchického žebříčku stejně mnoho či málo, jako mátoživých figurek. A všechny, byť sebešílenější, od fanatických dětí německé domobrany přes inženýra bořícího mosty, sekretářku pilující si nehty až po kolegy Vosse, Thomase i další, jsou jeho plnohodnotnou a významuplnou součástí. Mnohokrát, a to nejen v tomto románu, byl zážitek válečných hrůz přirovnáván k plavbě dravou řekou - a právě takovým literárním dobrodružstvím, které zvedá z bahnitého dna takzvaně nižší žánry typu detektivky, hororu či pornografie, aby je v jedno semlela s dialogy mnohdy sókratovskými, jsou i Laskavé bohyně.

Littellův debut nabízí otřesný pohled do srdce Třetí říše

(...) Laskavé bohyně jsou přis vší intelektuální blazeovanosti a odstupu vypravěče neuvěřitelně zrůdným textem, v němž se hrůzy východní fronty i holocaustu prolínají s freudovskými komplexy a sny traumatizovaného Aueho. Naturalismus popisu, vytříbenost argumentů a místy až dokumentárně-vědecká hloubka analýzy problému vzbuzují bázlivý respekt z díla Jonathana Littella, kterému se podařilo proniknout nepochopitelně hluboko do srdce temnoty nejen Třetí říše, ale celé moderní civilizace. Veškerý mediální humbuk nedokáže postihnout, jak hluboko umí tahle kniha zatnout ostří a kolik poznání nabízí. Ejhle, velký román!

Fiktivní vzpomínky esesáka

(...) Littellův styl je skutečně strhující, byť jde o tradiční formu vyprávění, bez experimentů nebo poetické ekvilibristiky. Čtenář se stává užaslým pozorovatelem hrůzných událostí, banálních konverzací, statistických dat, nočních snů a citátů z klasické literatury. Je to pokus na čtenáři - ten si má uvědomit, kde jsou jeho hranice citové otupělosti. (...) Aue se tu stává něčím jako bratrem, s nímž nemusíme soucítit a nebudeme jej litovat (on taky necítí žádnou lítost), ale určitě se do něj dokážeme vžít. Nejde o relativizaci zla, ale o jeho identifikaci. Aue je naším bratrem Kainem. Tím pravým nebezpečím pro člověka jsem já nebo vy.

Hrůzná kniha, kterou dočtete

(...) Ve frankofonních zemích se z románu Laskavé bohyně stal hit okamžitě po jeho vydání v roce 2006: během prvních týdnů se prodalo neuvěřitelných 280 tisíc výtisků a Littell za něj obdržel mimo jiné i francouzskou Goncourtovu cenu. (...) Aueho vyprávění je koncipováno jako vlna plná násilí, temných vzpomínek i zvrácených nacistických představ o nové Evropě, vlna, která nás zaplaví takřka nestrukturovaným textem, v němž je jen minimum odstavců a žádné kapitoly, zato přehršel německých výrazů a vojenských označení. Čtenář je tak nucen číst dál a dál, nemůže se od knihy odtrhnout, protože se nemá kde zastavit.

napříč žánry

(...) Objemný opus se stal v roce 2006 francouzskou literární událostí roku. Získal velmi vážené ceny (Goncourtovu i cenu Francouzské akademie) a zaujal i čtenáře - během několika týdnů se stal bestsellerem a znovu dokázal, že "tlusté" knihy mohou mít úspěch i v dnešní době. Littell je bilingvní autor a Laskavé bohyně jsou jeho první knihou napsanou francouzsky - předtím psal anglicky.

Říjen: Jonathan Littell

(...) Laskavé bohyně jsou vyprávěny důstojníkem SS Maximilienem Auem, synem Němce a Francouzky. Je již delší dobu po válce a on spokojeně žije ve Francii. Littellův hrdina je akurátní, neopomene zmínit žádný detail, což může působit úmorně a monotónně. Na druhou stranu Laskavé bohyně mají dostředivou sílu, díky níž je čtenáři v románu s takovým tématem vlastně dobře. A to není jediný paradox. Aue totiž také není žádný tupý "nácek". To, co se dělo, nejen zaznamenává, ale rovněž reflektuje, je inteligentní i vzdělaný.