Pierot - ukázka:

Kapitola 3

Saran vstoupil do rozlehlé kanceláře operativců a hned zaregistroval, že není jediný, kdo má špatnou náladu. Za stoly sedělo několik zachmuřených kolegů. Jediný, kdo se usmíval, byl kapitán Libor Gomola, který nedávno ofi ciálně uzavřel registrované partnerství se svým dlouholetým přítelem a včera se vrátil ze „svatební“ cesty na Bali. Byl nechutně opálený. Mezi bílými kolegy vypadal jako imigrant z Blízkého východu. Nejvíce se kabonil Saranův letitý kumpán a mentor Radim Ožana, který se dobrovolně ujal dokončení vyšetřování vražd dvou podnikatelů, jež s pravděpodobností hraničící s jistotou nechal zlikvidovat a jejich těla potopit na dno rybníka u Karviné mafián Skura. Mohutný kapitán měl už dávno nárok na odchod do důchodu, nicméně se rozhodl zůstat a složitý případ dokončit. Major mu byl vděčný, neboť bitva s lihobaronem a jeho právníky byla tuhá a vleklá.

Karolina Mucha, hezká drobná blondýnka, měla kruhy pod očima, jako kdyby celou noc nespala, což bylo docela možné, neboť procházela nepříjemným rozchodem se svým polským manželem. Věděl o tom jen Roman. Postupně se mezi nimi vybudovala pevná kolegialita na hranici intimity. Svěřovala se mu se svými problémy a on občas také něco „pustil“ ze svého soukromí. Dalo by se říct, že se z nich stali přátelé. I když v Saranově případě to znamenalo, že modrooká kapitánka s blonďatými loknami stále zůstávala předmětem jeho erotických představ, jen si držel odstup. Nechtěl kazit jejich dobrou a efektivní spolupráci. Karolina byla chytrá, pracovitá a spolehlivá.

Poslední člen týmu, nerd Lukáš Pezda, jako vždy něco kutal v počítači. Saranovi bylo jasné, že s vervou hledače vltavínů vydoluje o podezřelých téměř cokoliv. O osobním životě tichého zrzavého třicátníka věděl pro změnu jenom nezbytné minimum. Procházel kolem nich do své kanceláře a zastavil se jen u Karoliny. „Jsi v pohodě?“ „Jasně, všechno je v nejlepším pořádku,“ řekla s úsměvem a odhrnula si neposlušnou loknu z čela jako Nataša Gollová coby Eva tropící hlouposti. „Beru na vědomí,“ potvrdil příjem tajného kódu Roman. Věta „všechno je v pořádku“ znamenala, že se skutečně nic neděje a všechno je, jak má být. S přívlastkem „v nejlepším“ se jednalo o pravý opak ve významu, že všechno je špatně. Roman to převzal z Haškovy povídky All right. Nebyla to žádná Enigma, ale v rámci jejich vzájemné komunikace v kanceláři to stačilo.

Na psacím stole mu ležela žlutá složka na spisy s nápisem IVETA HOFFMANOVÁ. Shrnul z okrajů gumičky, rozložil před sebe jednotlivá hlášení, výpovědi i fotografi e a zapálil si cigaretu.

Kapitola 4

Roman zatlačil na bezpečnostní zvonek se štítkem „Hotovi“, naklonil se k mřížce reproduktoru a čekal na Markův hlas. „Prosím?“ „Kriminalpolizei, otevři! Sofort!“ zavelel Saran. „Šajze,“ ozvalo se na opačném konci a současně zaznělo bzučení signalizující uvolnění zámku. Malý blonďák vstoupil do jablunkovského paneláku a vyšlapal schody do druhého patra. Kotník ho pořád bolel. Jeho o hlavu vyšší kamarád s orlím nosem a černou hřívou jej čekal ve dveřích. Usmíval se. „Nespletl sis dům? Nepřijel jsi do Jabka dojednávat svatbu?“ rýpl si do něj Marek. Narážel na Saranovy loňské noční návštěvy matrikářky zdejšího městského úřadu. „To už je pryč, vole. Kolikrát se v životě ženíš?“ zavrčel Roman a bez pozvání vešel dovnitř. Když procházel kolem pána domu, schválně do něj vrazil ramenem.

V předsíni pověsil svou pětikilovou bundu na vachrlatý věšáček. Z kuchyně do chodby vešla Regina. Její velké těhotenské břicho v kombinaci s vysokou štíhlou postavou vypadalo jako záložní padák. „Čau, Regi. Kolik těch Hotů tam vlastně máš?“ „Co tu ten srandista chce?“ Renesanční madona se podívala na svého muže. Zelené oči se jí smály. „Přišel se najíst, to je jasné. Teď, když je chudáček tak opuštěný.“ „Vy jste ale blbci, oba,“ zasmál se Roman a pak zvážněl. „A co bude k večeři?“

....................