Nové vydání románu Michaela Žantovského Ochlazení nelze nazvat doslovně „špionážním thrillerem z blízké budoucnosti“, jak uvádí podtitul knihy. Ochlazení je už dnes svým způsobem thrillerem z horké současnosti.
Kniha Roberta Burtona o melancholii vyšla poprvé v roce 1621 a patří k nejznámějším a nejčtenějším naučným knihám té doby. Její téma je však prastaré a jako první je pojednal již Aristotelés.
Komiksová detektivka z divadelního prostředí, kde není nouze o podezřelé. Hlavní hrdinka, divadelní kritička Dita Oulibská, má tak trochu styl slečny Marplové.
Vzpomínková próza románového charakteru od překladatele a publicisty Jána Roznera je autentickou zprávou o lidech, událostech a poměrech dané doby, o kulturních, společenských a politických poměrech na Slovensku na počátku normalizace.
Román Tereza filozof z roku 1748, za jehož autora je nejčastěji po važován Boyer d’Argens, patří k nejznámějším a zároveň nejvíce pronásledovaným textům 18. století.
Autor Nesmrtelné túry do Compostely (Prostor 2015) se v této knize ohlíží za zákrutami vlastního života a zachycuje je se stejným vtipem, uměním zkratky a neokázalou hloubkou.
Román vypráví o trýznivé cestě vykořeněného člověka, kroužící mezi dvěma světy, z nichž se nakonec přiklání k menšímu zlu. Zároveň jde i o podobenství člověka, který se nedokáže vyrovnat s příliš dotírajícím moderním světem.
Šestnáctiletá Tessa má stejné pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba.
Paměti Zuzany Fried-Preissové jsou zajímavé a přínosné hned z několika důvodů. Především jako dlouholetá pracovnice zahraničního vysílání renomované společnosti BBC a později i Rádia Svobodná Evropa seznamuje čtenáře s organizací práce v BBC.
Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená "ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže", stavu, kdy v člověku přesto občas "skučí a sténá vichr tesknice".
Syrové a zároveň zvláštním lyrismem překypující vyprávění je podobenstvím o archetypálním střetu dobra a zla, v němž nakonec lidská důstojnost přece zvítězí nad zvůlí a krutostí.
Výbor z poezie Franze Wurma, který patří k poslední generaci německy píšících autorů, jejichž kořeny jsou neoddělitelně spojeny s českou kulturou i s atmosférou a mytologií Prahy. Věra Koubova obdržela za svůj převod Cenu Josef Jungmanna 2005.
Sedm vznešených Benátčanek různého věku a s různými životními zkušenostmi se sejde v domě jedné z nich, mladé vdovy Leonory, aby spolu hovořily o všech možných aspektech svých životů, a to jak čistě teoreticky, tak na základě konkrétních zážitků.
