Jediný román kultovní americké básnířky Sylvie Plathové Pod skleněným zvonem vznikl v roce 1962 – údajně hektickým tempem – a vyšel pod pseudonymem Victoria Lucas v lednu 1963, pouhý měsíc před dobrovolnou smrtí autorky.
Debut autora z r. 1965 je zasazen do okolí odlehlé osady Red Branch ve státě Tennessee mezi dvěma světovými válkami a pojednává o zvláštním, hlubokém přátelství mezi dospívajícím chlapcem a mladým pašerákem alkoholu.
Vítěz ceny Magnesia Litera 2020 – překlad. První tři díly částečně autobiografické pětidílné série románů o Patricku Melroseovi, která sloužila jako předloha televizní minisérie, kde titulní roli bravurně ztvárnil Benedict Cumberbatch.
David Vann ve své druhé knize zpracovává ožehavá
psychologická témata: rozpadající se rodinné vazby,
nedorozumění a odcizení mezi rodiči a dětmi,
existenciální tíseň dýchající z nádherné, netečné divočiny.
V povídkách, které vznikaly zhruba od šedesátých do devadesátých let 20. století, se Berlinová inspirovala dětstvím stráveným v těžařských městečkách na americkém Západu, mládím, které prožila mezi společenskou smetánkou v jihoamerickém Chile.
V básnické sbírce se mísí vzpomínky na rodiče, elegie na přátele, variace na Vergiliovu Aeneidu či na středověkou irskou a moderní francouzskou poezii – básníkův hlas ustavičně rozmlouvá s jinými hlasy a básně dávají prostor životům druhých.
Autor románu představuje intimní a hluboce realistický portrét rodinných vztahů na pozadí současné americké společnosti, který si svou opravdovostí, kritičností a vypravěčským mistrovstvím právem vysloužil přídomek „velký americký román“.
V románu Akvárium David Vann krystalicky čistým stylem popisuje psychologii narušené rodiny, tíhu vytěsňovaných vzpomínek i sílu odpuštění. Knihu doprovázejí černobílé ilustrace.
Kniha nabízí průřez spisovatelovou tvorbou od konce sedmdesátých let do současnosti. V jistém smyslu přitom může sloužit jako úvod do DeLillova světa, najdeme v ní totiž většinu autorových erbovních témat: odcizení, paranoiu, obavu či děs ze světa.
McCarthyho opus magnum, v němž s nebývalým smyslem pro humor popisuje život vyděděnce Suttreeho a dalších podivných individuí z knoxvilleského podsvětí v 50. letech dvacátého století.
Do nejmenované evropské metropole, připomínající složený portrét Prahy a Vídně, přijíždí světově proslulý klavírní virtuóz. Od jeho vystoupení si místní občané slibují nejen nevšední hudební zážitek, ale hlavně duchovní obrodu upadající obce.
Detektivní příběh mladé autorky je napsaný s takovou bravurou pro detail i celkovou koncepci, matení i napětí, a s takovým vtipem, že jej někteří recenzenti označili za příliš "velkolepý ohňostroj nápadů a bonmotů".
Vtipná fraška, v níž si autor utahuje
z celého nakladatelského průmyslu: nakladatelů, kteří
hledí jen na zisk, porotců, kteří účastí na ceně sledují
vlastní cíle a knihy ani nečtou, ambiciózních autorů, pro
něž je získání ceny věcí přežití.
Román Jeď! představuje nezaujatý záznam sebedestruktivních rituálů jedné generace; vznikl na základě deníků a je historicky velice věrný; poslouží jako další příspěvek do ikonografie beat generation.
O tomto Caveově hitu napsal Irvine Welsh: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Zajda Munro."
Velký dům je souborem čtyř příběhů a čtyř hlasů, které
se všechny vztahují k jednomu psacímu stolu a těm, kdo
u něho po delší či kratší čas v různých domech a bytech
pracovali.