poezie

Reprezentativní sbírka jedné ze stěžejních autorek české básnické scény.

Poezie Michaela Johana Ventury (*1999) je v jeho druhé knize (samonákladový debut Galimatyášník vydal v roce 2022) díky tzv. nové upřímnosti ve spojení s postironií příkladnou ukázkou metamodernistického obratu v české poezii nejmladší generace.

Výbor rumunského básníka Claudiu Komartina, jednoho z nejvýraznějších básníků „generace 2000“, jejímž jménem uveřejnil v roce 2005 manifest zdůrazňující nutnost odpoutat se od dřívějších vzorů a požadavek spontaneity v literární tvorbě.

Výbor z bosenské poezie.

Sbírka s mottem od Filipa Topola o těle, nemocech, špitálech a dětech. O tom, že v těle je černá žluč a žlutá žluč a hlen a tma (a v duši možná taky).

Jestliže si ve své předešlé básnické skladbě Přemalovat pot (2023), pojednávající o úmrtí otce, Jan Sojka před čtenářem sdírá kůži, pak v poemě Noční údy lamp si rovnou otevírá tepny.

V básnické skladbě Onde nám autorka poodkrývá jakousi svoji osobní kabalu, v níž se významy slov mohou různě proměňovat na základě zvukových podobností, přeskupovaných písmen nebo etymologického původu.

Sbírka Z bolesti je knihou, která „při čtení skutečně bolí (a nepochybně bolela i autora při jejím psaní)“, protože je zápasem o přesné zaznamenání bolesti, a to právě svou „silou, autenticitou, objevností, odvahou a sugestivitou“, ...

Svébytné textové útvary sbírky Formaldehyd vybízejí k tomu být čteny znovu a znovu, vždy jinudy a jinak, jako by se snažily, aby jim bylo dobře porozuměno, zároveň se však důsledně vyhýbají jakékoli jednoznačnosti a stabilitě.

Napříč básněmi, které jsou místy holanovsky enigmatizujícím světem, se utváří svébytný časoprostor, v němž je jednak reflektována dějinnost člověka, jeho jistá historická podmíněnost a tragédie nietzscheovského nekonečného opakování, ...

Experimentální básnická sbírka Punkva: básně spánku Jakuba Kostelníka přináší texty plné expresivních obrazů, jazykových fragmentů a snových vizí. Autor se pohybuje na pomezí bdělosti a snění, osobního prožitku a jazykové hry.

Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.

Soubor výňatků z milostných dopisů Azurový inkoust je svědectví o tragické lásce z dávných let, vtělené do projasnělého slovesného tvaru. S citlivým doprovodem kreseb ostravské malířky Hany Puchové...

Výbor z básnického díla Alberta Manzana (*1955) uspořádaný a přeložený Jiřím Měsícem (*1985) zavádí čtenáře do světa současného španělského surrealismu ovlivněného poezií Generace 27, flamencem a angloamerickou písničkářskou tvorbou.

Básník Jiří Hort zůstává věrný své poetice všedních věcí a dní, ve kterých se na sídlištích zhmotňují zapomenutí hrdinové práce, fotbaloví fanoušci, pouliční postavy noci, děti z děcáku, dorůstající vnučky.

Původnost těchto básnických kusů ze sbírky Bezejmenný tok je sympatická svou, snad možno říci, žensky jemnou diferencí mezi emocí a rozumem, mezi expanzí vůči světu a niterností, mezi tím, jak lyrický subjekt vnímají druzí, ...

Vstupování do fantastických komnat obraznosti nevyhýbající se ani děsu je charakteristickým znakem poezie Petra Vrchlabského, básníka a člena ostravské Skupiny 1742, jež čerpala také ze zdrojů a tvůrčích metod a postupů surrealismu.

Poezie Anny Štičkové v knize Všude pak viděla husy je věnována prožívání národní či náboženské identity a může být cestou k identitě i integritě personální a způsobem jejího budování prostřednictvím generačních vzpomínek a udržování rodových ritů.

Křehce lyrické verše ze sbírky Věci, co by mohly vzplát Simony Rackové jsou zároveň i sytými a houževnatými svědectvími o každodenním soukromém autorčině životě.

Rozsáhlý výbor z poezie jednoho ze zásadních polských básníků Zbigniewa Herberta připravil a přeložil Josef Mlejnek.