(...) Verše Rukopisu jsou psány zřetelným, průzračným jazykem, nesnaží se o zbytečná ozvláštnění, metafory, symbolická vrstvení, aspoň ne v zaběhnutých podobách, na jaké jsme zvyklí. Jsou-li tu obrazy, pak jde o obrazy přísně vytanulé z reality. Mlha je skutečnou mlhou slepoty. Hovoří-li se tu o tajemstvích vesmíru, pak - okouzleně i se špetkou ironie - prostřednictvím vědeckých publikací, jež nezdolné básnířce předčítají přátelé. Dokonce i zkraje přízračná, pozvolna plesnivějící " hlava slepoty" je ve skutečnosti " jen" setrvalá slepá skvrna v jejím zorném poli. Můžeme být klidní: boží blesk, který v půli sbírky udeří na chalupu, v níž se básnířka krčí se svými dvěma dcerami, je skutečný blesk a rozčísne skutečný strom, jenž " už nám nezamává na rozloučenou". V průzračné knize si není třeba vymýšlet.

Sotva říct, zda této skladbě nemáme říkat víc terapeutický text, záznam o konci cesty nebo popis jednoho zápasu. Je to každopádně odzbrojující, sugestivní a nesmírně silný zážitek, kterému se podléhá hned od prvních stránek.

(...) Díky soustředěné pozornosti, věcnosti, civilní dikci bez ornamentů (i v tom platí výrok "s technikou si neumím hrát") a zřetelnému rytmu bez interpunkce tu čtenář dostává také pevnou oporu slova a tvaru. Obojí podpořila grafická úprava Miloslava Žáčka a ilustrace Adrieny Šimotové. Kdyby se psaly diagnózy na knihy, tato by zněla: všestranný jas.