Muž ve tmě

Americký literát Paul Auster pochází ze státu New Jersey, ale žije v Brooklynu. Než se etabloval jako spisovatel, živil se kupříkladu prací na lodi, překladem francouzských autorů či coby komisař, na nějž se provalilo, že do sčítání lidu zařazuje fiktivní osoby.

(...) Muž leží ve tmě a zmáhán neustávajícími boji o dosažení spánku si začíná vymýšlet příběhy. Jenomže ani nejkomplikovanější postmoderní vyprávěnka, ani důsledně konstruovaný metafikční spletenec nedokážou v mysli umlčet mnohem jednodušší, méně papírový, rozhodně ne tak výsostně literární, o to však neodbytnější životní příběh nespavce Augusta Brilla. (...) V Muži ve tmě naleznou příznivci rozsáhlého Austerova díla řadu dobře známých autorských postupů a propriet. Výrazná exkvizitní konstruovanost textu dá vzpomenout na Newyorskou trilogii, téma provázanosti osobních tragédií s celospolečenskými a dějinnými událostmi zase připomene čtyři roky staré Brooklynské panoptikum (...) Nechybějí ani tradiční exkursy do oblasti historie a interpretace filmu.

(...) Existenciální název prózy připomínající DeLillova Padajícího muže odkazuje hned ke třem postavám: k Brillovi, který ve tmě spřádá osudy Owena Bricka, k nic netušícímu Brickovi, jenž žije svůj život literární postavy, a konečně k mladíkovi jménem Titus Small. Ten pracuje v Iráku po invazi jako civilní řidič a ve tmě se ocitne poté, co mu jeho únosci před popravou přetáhnou přes hlavu kápi. Titova nafilmovaná smrt poté obletí na internetu celý svět, což je zřejmý odkaz na případ Daniela Pearla. Scéna, v níž se na ni ve své vermontské samotě dívá Brill s dcerou a vnučkou, patří k nejpůsobivějším momentům knihy.

(...) I titulním mužem ve tmě, na kterém je tak jako na aktérech předchozích próz Brooklynské panoptikum a Putování po scénáři znát autorův sklon k bilancování, je člověk "stažený z oběhu". Bývalý kritik August Brill trpí v kamrlíku, kde tráví zbylé dny v kolečkovém křesle a bez levé nohy, o kterou přišel při havárii, na krku má sedmdesátku a kolem sebe kulisy truchlohry: nedávno mu zemřela manželka, dcera je po rozvodu a vnučka přišla v Zálivu o milého. V tomto domě smutku trpí stařec nespavostí a prožívá "bílou noc v americké divočině", během níž se zařizuje podle renesančního rebela Giordana Bruna a užívá si nekonečných možností světa, ve kterém usiluje o restart - svým vyprávěním k němu vytváří paralelu z literárních sfér, označovaných jako alternativní fikce.