Děkuji paní Boučkové za tuto knihu! Kontroverzní téma adopce, výchovy a lidského sžívání, je chvílemi až strašidelné. T. B. dokáže vše popisovat neuvěřitelně bravurně a s jakýmsi nadhledem až z toho mrazí. Silný příběh. Fakt, že se jedná o autobiografické vyprávění, posouvá román ještě dál.

Obdivuji Terezu Boučkovou jako spisovatelku i jako matku. Nikdy bych nenašla odvahu tyto děti vychovávat a být vůči nim nestranná když mám své vlastní dítě a už vůbec bych nenašla v dnešní době takto veřejně popsat realitu. Myslím, že obdiv patří nejen paní Tereze, ale i jejímu vlastnímu synovi.

Vynikající dílo. Výborný jazyk, bravurní styl. Velká odvaha autorky psát o tak náročném, osobním a nepopulárním tématu. Opět mě napadá, jak je cesta do pekla často dlážděna dobrými úmysly.

Výborná kniha, i když téma neveselé. Asi ne každému padne do noty, ale mě oslovila moc a četla jsem jedním dechem.

T. Boučková popisuje přesně /do všech podrobností/ život naší rodiny, i když u nás nikdy nebyla. Musím předeslat, že jsme pěstouni a 'snažíme se vychovávat' 2 děti rom. etnika, které jsou již teď v pubertálním věku. Její knížka mi pomáhá vyrovnat se s pocity nezdaru, výčitek a zoufalství, co jsme asi udělali špatně za těch 15 let, kdy jsme z nich chtěli vychovat slušné lidi.

Velmi čtivá kniha, která simuluje deník a po jejímž přečtení se mi chtělo oslovit T.B. a zeptat se jí... jak to vlastně všechno dopadlo, přesněji, jak se to vyvíjí dneska... Ale z děje je víc než jasné, jak se to asi tak vyvíjí dneska.
Kniha je ale taky smutným svědectvím o selhání státu vrespektive jeho nechopnosti pomoci dětem, který odebral z...

Mám moc ráda, jak si Tereza Boučková pohrává s jazykem; i zde potvrdila, jak si s ním mistrně umí pohrát. Obdivuji, že autorka šla až tak s kůží na trh. Možná mi to ale přesto všechno přišlo až moc osobní.

Autobiograficky laděný román je upřímná výpověď ženy, které se rozpadne život a ona hledá sílu, s níž by ho dokázala znovu poskládat dohromady. Rozpad rodiny, tvůrčí krize, krize středního věku. Autorka hledá východisko, někdy s drsným humorem, někdy s velkou depresí. Kniha je vlastně deníkovým zápisem autorky, kde najdete její tok myšlenek, její...

Zobrazit další (5)

Podělte se o vlastní zkušenost s knihou. Pomůžete tisícům nerozhodných čtenářů. Před odesláním recenze si prosím přečtěte pravidla pro přidávání a zveřejňování recenzí.

ROK, jaký si nechcete prožít

(...) Boučková ovšem nemoralizuje, nezvedá výstražně prst, jen před své čtenáře lakonicky klade historky svého běžného života. Nikdy neusiluje o lacinou pikanterii, ostatně její vyprávění je natolik děsivé, že to ani není třeba. Od pokleslé literatury ji dělí bezpečná demarkační čára: Rok kohouta je psán jistou rukou (místy sebeironické, místy sebezahleděné) autorky, která sice prochází krizí, dokáže se v ní však literárně zocelit. Navíc má něco, co v současné české próze tristně chybí: silný příběh, s nímž čtenář dokáže jít od první do poslední strany, aniž by ho co chvíli zaplavoval pocit trapnosti a studu.

TEREZA BOUČKOVÁ: ROK KOHOUTA

(...) O jejím novém autobiografickém románu se bude dlouho mluvit nejen v kulturních kruzích - nehledě na to, že Rok kohouta je výborně napsaný příběh plný vnitřní dynamiky, vášní a lákavých detektivních pátraček pro zasvěcené, jde v něm navíc o politická a společenská tabu.

Rok kohouta: bezútěšnost i naděje

(...) Drama námětové je podáno náležitě dramatickým výrazem. Vyhrocené kontrasty v rámci úsečných větných celků vytvářejí dynamiku příznačnou pro všechny autorčiny texty včetně fejetonistických a podtrhávají napjatou tíseň a beznaděj. Tak lze také popsat celkový pocit z četby.

Rok kohouta

Nejnovější kniha Terezy Boučkové – a řekněme hned na začátku kniha literárně pozoruhodná – tematicky navazuje na autorčiny starší práce, zejména na Indiánský běh a scénář k filmu Smradi.

Celá recenze

JARNÍ KNIHA ROKU

(...) ty stylizované deníkové zápisy, reflexe a komentáře, tentokrát víc než třísetstránkového románu, sdílím a až nečtenářsky prožívám, i když její problémy s osvojenými romskými chlapci, u nichž geny a cizota kojeňáku zvítězily nad rodinnou výchovou, a s (pohříchu) vyhasínajícím manželským vztahem a (naštěstí) s nerozžehlým mileneckým úletem - mne zajímají právě tak upřímně a přitom vzdáleně jako zemětřesení v Sečuánu. Ale ona mne přiměla přiznat si a sdílet něco obecnějšího a zároveň osobního, totiž pocit osamění - i když nevím, v jakém čínském znamení jsem se narodil.

Chůze minovým polem

(...) V Roku kohouta si Tereza Boučková uchovává svoji už tradiční autobiografičnost, patrnou od debutu Indiánský běh, který před dvaceti roky publikovala v samizdatu. Vyhraněná poetika lapidárně za sebe kladených odstavců, kterou lze přirovnat ke scenáristickému sledu obrazů, jež nemají být natočeny, nýbrž byly už reálně odžity, se objevovala i v následných autorčiných textech – Končiny štěstí, končiny ticha, Krok sun krok…, Křepelice, Když milujete muže.
MF DNES hodnocení 90 %

Domov, který se stal pastí

(...) Knize často vládne nejen nerozhodnost, ale především nejednoznačnost. Autorka není ani bohorovnou vypravěčkou, ale ani hysterickou předkladatelkou vlastní pravdy. Při čtení tak nevzniká pocit, že na nás někdo bezradně kydá svou bezradnost - text plyne poklidně, avšak jeho intenzita přitom nepolevuje. HODNOCENÍ LN *****

TV Kosmas

Měsíc autorského čtení 2025: Tereza Boučková

Aktuality

Jasná řeč Terezy Boučkové

Osud tomu chtěl, že jsme s Terezou Boučkovou sousedé přes kopec. Vídám ji, jak drandí na kole, nebo jde městem ze spinningu na veslařský trenažér. Většinou mě sprdne, jak to, že slibujeme rodinnou návštěvu a furt ...

Tereza Boučková

Tereza Boučková (*1957) je česká spisovatelka, scenáristka a publicistka, jejíž dílo se vyznačuje hlubokou introspekcí, odvahou pojmenovávat osobní i společenské bolesti a schopností propojit vlastní zkušenost s širším kontextem doby. Její tvorba je často autobiografická, reflektuje život v disentu, mateřství, adopci i zklamání z polistopadového vývoje.