Quijote

(…) Jenže nejde jenom o hrdinu, jde taky o autora; Quijotův příběh píše v Rushdieho knize jistý Sam DuChamp, autor špionážních románů, spisovatel spíš průměrný než výjimečný. A píše svou postavu čím dál víc tak, jako by přepisoval nebo spíš opisoval sebe. Je to vlastně případová studie: vyznání ze všech těch neúspěchů a selhání, vztahových i tvůrčích lapsů a kolapsů. To příjmení má svou jasnou symboliku; stejně jako jedna z klíčových scén románu, kdy stránky zaplaví dusot mastodontů, inspirovaný zřejmě slavným Ionescovým dramatem Nosorožec.Dvě šance, dvojí motor. (…)

Nový román Salmana Rushdieho se nedrží známých autorových témat, jako je přistěhovalectví, náboženství či hledání osudové ženy, ale využívá jeho tradiční techniky, například mýtus jako strukturu románu a několik metanarativních rovin. Tentokrát se v něm všal hlavní hrdina Quijote vydává po vzoru Cervantesova antihrdiny na roadtrip napříč trumpovskou Amerikou.