Kobold: Přebytky něhy. Přebytky lidí

(...) Ale náhodou už není, že spisovatelka, přes své tři ceny Magnesia Litera obdivovaná spíš u našich sousedů, zejména v Německu (inu, nemo propheta in patria), se v Koboldovi zabývá útoky na Romy, trýzněním dětí a žen, všednodenními fašisty skrývanými (a hýčkanými) v nás. Čteme o nich denně, potkáváme je, žijeme s nimi. Jsme to my. (...) Jak známo, Radka Denemarková píše (a ostatně i překládá) pro náročného čtenáře. Zkoumá možnosti jazyka, obrábí jej, natahuje na skřipec. Jazyk trpí, autorka trpí, čtenář trpí, každý jinak. (...) Čtenáře, který vytrvá, ponoří se pod hladinu a vydrží chvíli nedýchat, příběh stráví jako oheň, bude bolet. Silnější a drásavější knihy se česká literatura tenhle rok už nedočká. Na to vemte jed. Nebo kobolda.

Kniha se zvučným a pro negermanisty enigmatickým titulem se svou knižní úpravou tváří jako hříčka. Zvnějšku má vlastně dva rovnocenné začátky; je vysázena tak, že ji lze otevřít a začít číst z obou stran. Nic nenapovídá, za který konec by se svazek měl přednostně vzít, a tak je první čtení vlastně věc náhody. Struktura textu je záměrně nejistá, kluzká a prchavá. Text se odpoutává od sebe samého, a ačkoli na sebe nepřehlédnutelnými gesty upozorňuje, zároveň se podrývá.

(...) I zde tak najdeme nejen historickou perspektivu, ale i kritiku současnosti. Nicméně v prvé řadě jsou Přebytky něhy příběhem o mužsko-ženském potýkání, o slabé Helle, která se neumí zbavit závislosti na bezohledném a agresivním Koboldovi. To vše je pak nahlíženo také s časovým odstupem, dcera Helly a Kobolda se vrací do současné Prahy. A je konfrontována s mladou realitní agentkou, která provozuje sebestředný a pohodlný život plný instantního vzrůša. Jistě, není většího nepřítele pro ženu než machistický manžel a mladší žena. Je to klišé, ovšem klišé platné. (...) Přebytky lidí s podtitulem O ohni jsou pak příběhem ženy, která na devět dětí zůstala sama. Její finanční situace je tragická, žije v bídě a sociální pracovnice ji namísto pomoci kontrolují a vyhrožují... Radka Denemarková tak znovu ukazuje, že životy nemáme ve svých rukou, že v hrsti nás vždycky má někdo docela jiný. Ostatně v románu se objevuje také Gita Lauschmannová, která je právě pohřbívána...

Píšu, že má román Kobold (Host 2011) dvě části. A že ta tlustší je o návratu zestárlé Judity zpět do Prahy, ke Kamennému mostu. Že je o rozpomínání na dětství v říčním korytě historie, o tom, co všechno voda odnese a oheň spálí. Že kniha má dvě obálky a na obou je nábřeží. Že Radka Denemarková navazuje na své Peníze od Hitlera a že působivě provazuje osobní dějiny s velkými, aniž by druhé teatrálně převzaly ústřední roli, jak se v české umělecké reflexi minulosti začasté děje. (...) Zpod hladiny textu mi na pomoc vyplouvá kontrast silného a slabého. Otec Judity Kobold a její matka Hella. Muž-únosce a žena-oběť. Silní v čele s Koboldem by bez slabých nepřežili. Potřebují se odreagovat, potřebují soutěžit a hlavně vyhrávat, potřebují ponižovat, manipulovat, ubližovat, potřebují konat, budovat. Jejich svět je přehledný, jasný, bez sebereflexe. Minulost začerstva vymazávají. Kobold je svého druhu totalita.

Knihy Radky Denemarkové jsou dokonalé ve své naléhavé děsivosti. Po životním díle Smrt, nebudeš se báti o životě a smrti režiséra Petra Lébla, za které má jednu ze svých tří cen Magnesia Litera, vydává nakladatelství Host její dvojromán Kobold. Je to kniha o násilí, zoufalství, vodě, ohni, závislosti na lásce a bolesti, kniha bez naděje, kniha smrti, které předchází něco mnohem horšího. Život. Kobold je slovo z německého jazyka, které označuje neposedu a skřítka, přeneseně skřeta, monstrum, lidskou kreaturu. Přestože jsou hrdinkami obou románů v knize předně ženy, utrpení je způsobeno koboldy. Tady i Koboldy s velkým počátečním písmenem, muži jménem Kobold, otci, kteří nikdy nebyli, manželi, kteří soustavně vyráběli jizvy na ženských tělech a ženských duších. Kobold je i román o domácím násilí, o násilí na ženách a dětech. O ženách, které jsou silnější než obrovské lodě všudypřítomné Vltavy, ale patologická láska jim nedovolí získat svobodu. Jsou závislé. Na svých trýznitelích.