Kurz filosofie v šesti hodinách a patnácti minutách

"Poťouchlý mladík" Witold Gombrowicz se na stará kolena stal moudrým profesorem filozofie. (...) Kniha je přínosná v tom, že potvrzuje, že za zábavnými až poťouchlými romány nestojí žádný nedouk, ale autor, který byl filozoficky velmi dobře vzdělán - stejně jako třeba v českém prostředí Bohumil Hrabal. Svazek lze nicméně brát opravdu jako úvod do filozofie, i když pro mnohé je také podstatné, že to říká někdo, koho je možno si vážit. Čtenář znalý Gombrowiczovy potměšilosti se ale zároveň má tendenci smát už nad faktickými poznámkami jako "slovo chybí", "nedokončená věta" či "zde je text přerušen". Ale čteme zde i typické "Witoldovy" věty: "Pro mne je záhada, že tak zajímavé knihy, jako jsou Schopenhauerovy (a také moje!), nenacházejí čtenáře,"

(...) Vzniklo tak podivuhodné, byť na první pohled nesourodé dílo. Kurz totiž z větší části tvoří krátké věty, lapidární sdělení, nečekané poznámky či otázky, číslicemi strukturované myšlení zkoumaného fi lozofa. Všechno to zkrátka připomíná chvatně provedené zápisky studenta na přednášce. Po několika stranách však úsporná forma nabídne naprosto srozumitelný a přehledný koncept vývoje západní filozofie, v němž myšlenky do sebe zapadají jako kostky domina. Gombrowiczovo poslední dílo, jež na světě zanechal, je nadto obdivuhodným svědectvím o síle ducha, kterého na cestě za poznáním nedokáže zastavit ani fyzický úpadek sužovaného těla.