(...) Sbohem, město C. a pět povídek je knihou, jejíž kouzlo spočívá v její samozřejmosti. Dala by se rozebírat patrně donekonečna, aby člověk zkusil vypátrat, jak to Rothovi klaplo. Nevyhnutelně by šlo o pitvu živého organismu. Bez skalpelu v ruce se dá říct, že Roth použil přesné pozorování, strategickou až pyrotechnicky precizní práci s detaily, jednoduchou a přitom důslednou stavbu textů… a ještě něco nehmotného. Podařil se mu dokonalý otisk každodennosti, podaný tak, že ji rehabilituje a dává jí hlubší smysl. I kdyby měl spočívat jenom v otázce, kde že ten smysl vlastně je.