Flashky

(...) Svůj celý život s milovaným otcem publikovala ve dnech třicátého výročí Zábranova úmrtí i Eva Zábranová. Veřejnost ji dosud nezná. Čtenář už z přemluvy zjistí, že jí bude padesát let, že je nemocná a nejspíš ne tak docela šťastná, že je vzdělaná, upřímná, citlivá, drsná, nesmlouvavá. Že umí psát. (...) Autorka ve čtyřiadvaceti kapitolkách, fl eškách, momentkách, záblescích popisuje léta po tatínkově boku, doslova od Evina inkubátoru k Janově nemocniční smrtelné posteli. Je to autoterapeutické psaní, které má především poctít, pomstít, objasnit a obhájit Jana Zábranu: "Táta" je symbolicky prvním slovem následujícím po předmluvě a na každé stránce je tematizován i citován: sousloví z jeho úst jsou vysázena kurzívou. (...) Autorka si do nejmenšího detailu vybavuje křivdy spáchané na otci, na sobě i na jiných a na nějaké ohledy kašle. Nejen tato přímost, osobitost, dokumentární hodnota a literární kvality činí z Flashek nečekané překvapení sezóny. Je to čtení nelítostné a zároveň lítostivé – stesk po tátovi stále trvá stejně jako vztek na režim, na neexistujícího boha, na Škvoreckého a Salivarovou. Rozevřená kniha – otevřená rána.

Kniha Evy Zábranové, Flashky, patří nesporně k titulům schopným rozdělit čtenářskou veřejnost na několik nesmiřitelných táborů. Na ploše pětadvaceti krátkých, tematicky vyhraněných a víceméně chronologicky řazených kapitol jsou zachyceny osudy autorčiny rodiny od Evina narození až po smrt jejího otce Jana Zábrany, spisovatele a překladatele, kterému je celá kniha dedikována.