Třiaosmdesát hudebních alb totalitnímu režimu navzdory

Předmluva

Původně jsem chtěl soubor recenzí významných českých alb zahájit svazkem o rockové hudbě šedesátých a sedmdesátých let: Olympic, Matadors, Petr Novák, Flamengo, Framus Five, Blue Effect, Synkopy 61, Progres, Vladimír Mišík & Etc…, Bohemia, C & K Vocal a další. Ale dopadlo to tak, že jsem neplánovaně dokončil dříve tento svazek, zaměřený na desky, které vznikly navzdory zákazům: mimo oficiální nahrávací studia, mimo ediční plány státem vlastněných vydavatelství, často taky bez očekávání hudebníků, že by jejich tvorba vůbec někdy mohla být zveřejněna oficiálně. Svou hudbu zaznamenali na koncertech, ve zkušebnách, později v domácích studiích. Jen osm z těchto nahrávek vyšlo v letech 1978–1987 na deskách v zahraničí. První čtyři oddíly knihy obsahují nahrávky Plastic People a spřízněných undergroundových hudebníků, kteří se podíleli na třech festivalech druhé kultury (1974–1977) a na koncertech v Nové Vísce (1978–1979). Z druhé generace undergroundu jsou zde rané nahrávky Psích vojáků (než mohli začít hrát veřejně) a Národní třídy. Do dalších čtyř oddílů jsem zařadil nahrávky pražských alternativních skupin: konkrétně vše, co do roku 1989 natočili Jaroslav Jeroným Neduha, Vlastimil Marek, Petr Křečan, Luboš Fidler, Pavel Richter, Alexandr Hajdovský a Mikoláš Chadima. Vzhledem k tomuto jednoznačnému vymezení se dá říci, že jejich tvorbu zde popisuji v úplnosti.

V devátém oddílu jsou některé novovlnné kapely, většinou blízké alternativní scéně – z časových i kapacitních důvodů jsem však zatím nechtěl psát o všech, kdo by tam mohli nebo měli být. Soubory Pražský výběr, Letadlo, Abraxas, Garáž, A/64, Máma Bubo, Dybbuk, Hudba Praha, F.P.B., Odvážní bobříci, Ještě jsme se nedohodli, Třírychlostní Pepíček, Slepé střevo, Betula pendula, Hrdinové nové fronty, Plexis, OZW, Krásné nové stroje, Michael‘ s Uncle a další si tedy nechávám na příště.

Řazení je jakýmsi kompromisem mezi důsledně chronologickým přístupem a snahou o přehlednost (tedy aby texty o stejných hudebnících na sebe navazovaly). Dokumentace někdy byla ve spolupráci se zúčastněnými interprety zpřesněna a doplněna, případné odlišnosti od údajů na obalech jsou okomentovány kurzívou. Někdy – u policejních dokumentů nebo soukromé korespondence – jsou zde uvedeny zcela přesné citace včetně pravopisných chyb. Ty jsou otištěny fontem napodobujícím psací stroj. Částečně encyklopedický charakter knihy zdůrazňuje snaha uvádět u všech hudebníků data narození, případně smrti. V přílohách (od strany 400) jsou recenzované desky zařazeny do širšího, nadžánrového kontextu.

Jaroslav Riedel