Rok kohouta

Velmi čtivá kniha, která simuluje deník a po jejímž přečtení se mi chtělo oslovit T.B. a zeptat se jí... jak to vlastně všechno dopadlo, přesněji, jak se to vyvíjí dneska... Ale z děje je víc než jasné, jak se to asi tak vyvíjí dneska.
Kniha je ale taky smutným svědectvím o selhání státu vrespektive jeho nechopnosti pomoci dětem, který odebral z nefunkčních rodin. A také pomoci novým funkčním rodinám, do kterých tyto děti umístil. O nechopnosti poskytovat jim dlouhodobě masivní sociální a psychologickou podporu, tak, aby životní traumata nechtěných a odebraných dětí pomohl vyléčit a těmto dětem pomohl se zapojit smysluplně do života.....
Jaktože to v jiných zemích funguje? Proč se od doby napsání knížky v ČR nic nezměnilo?

Autobiograficky laděný román je upřímná výpověď ženy, které se rozpadne život a ona hledá sílu, s níž by ho dokázala znovu poskládat dohromady. Rozpad rodiny, tvůrčí krize, krize středního věku. Autorka hledá východisko, někdy s drsným humorem, někdy s velkou depresí. Kniha je vlastně deníkovým zápisem autorky, kde najdete její tok myšlenek, její činy, ale i ukázky z jiných děl, které ona právě čte, které filmy zhlédla, jaké divadla navštívila. Téma rozpadlé rodiny a řešení, jak dál fungovat, mě moc bavilo, je to téma, které mě zajímá. Určitě si budu o autorce zjišťovat i další věci. Bohužel mě nebavil styl, jakým byla kniha napsána. Způsob zpracování. Možná mi vadila absence přímé řeči, možná to, že se hodně situací opakovalo. Chvílemi jsem se musela i nutit do čtení. Ale i přesto si chci pořídit další knížky autorky, protože ve mně knížka vyvolala emoce a zanechala další zájem.