(...) Máloco zaujímá tolik pozornosti jako faktografické vyprávění, které by bylo jako fabulovaný román jen stěží uvěřitelné. Autor sám opakovaně podotýká, že pokud by se podobná zápletka použila v beletrii, byla by kritiky ztrhána jako naprosto nedůvěryhodná. Například to, že hrdina seděl v lavici a kamarádil se s Vladivojem Tomkem, který byl posléze zastřelen za odboj proti komunistům. Vezmeme-li navíc v úvahu, že kniha vykresluje naprostého „záporáka“, čtenářská přitažlivost se stupňuje na maximum. Koho by přece nezajímal život zrádce schopného zrazovat pro kariéru i své nejbližší? A kdo si je jistý, že by také nepodlehl? Vladimír Ševela dokáže v dokonalém chronologickém sledu velmi poutavým způsobem skloubit popis životního postupu Karla Köchera od studenta anglického gymnázia, francouzského lycea, inženýra matfyzu, špiona StB až po agenta CIA a zároveň podrobně vykreslit jeho složitý charakter.

(...) Při psaní knihy šel Vladimír Ševela cestou osobních svědectví, dostupných dokumentů a vylíčil, jak se nadaný člověk, který měl v mládí s režimem jenom špatné zkušenosti, dobrovolně stal úspěšným agentem. Köchler není čítankový hrdina z přesvědčení, jakým byl legendární rozvědčík Richard Sorge. Ševelovo věcné líčení poodhaluje okolnosti rozhodnutí. Jsou jimi neukojitelná ješitnost, ztráta morálních skrupulí, tajemství, jak ovládat lež: když nemohu vyniknout v odporu k režimu, dosáhnu úspěchu v něm. Možná tu byla i splněná touha odejít ze země a dosáhnout nevídaného úspěchu. Po vyzrazení únik před doživotním vězením a návrat do bezvýznamnosti. Režimní Prognostický ústav byl málo, další uplatnění nemožné. Věru dramatický osud, v němž zbývá mnoho tajemství, jež tajné služby ani jedné země nesdílejí a „krtek" nepřizná, co má na svědomí, obstál přece i před detektorem lži.

Kdyby někdo vyhlašoval žebříček nejúspěšnějších komunistických špionů, v podstatě jisté vítězství má Karel Köcher. Jeho příběh je pozoruhodný – a stejně tak pozoruhodné je, že ležel roky nepovšimnut. Nyní ho zvedl novinář Vladimír Ševela a jeho kniha rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co u nás o československé totalitní špionáži někdo napsal. (...) Ševelova kniha je napínavým špionským příběhem, zachycením fascinujícího osudu i analýzou komunistické rozvědky. A ani v jednom neselhává.

(...) Autor Vladimír Ševela (*1965), dnes publicista v Týdeníku Echo a serveru Echo 24, na rozkrytí neviditelných stránek Köcherova špionážního působení šel správnou metodou komparace. Köcherovo líčení konfrontuje s výslechovými svodkami bývalého agenta, s výpověďmi pro naši, ruskou i americkou rozvědku, svědectvím svědků domácích i zahraničních, z nichž ale už někteří nežijí, záhadně zmizeli naverbováni druhou stranou nebo, a to zvláště ti ruští a někteří američtí, odmítli poskytnout jakékoli svědectví, řada z nich i s odkazem na utajované skutečnosti. Kniha je skutečně úchvatným svědectvím o neviditelné a u nás dosud nepopsané frontě studené války (včetně zpackaných okolností zatčení Köcherových ze strany CIA a podezření, že k jejich prozrazení došlo naverbováním některého z českých agentů protistranou). Rozsáhlá obrazová příloha s řadou unikátních fotografií představuje hlavní postavy i reálie příběhu. Loni uběhlo už 50 let od vysazení páru v Americe, letos v únoru uběhne už 30 let od jeho výměny. ?

(...) Ševelova kniha vyniká jako nejdůkladněji zpracovaný příběh tohoto druhu v české literatuře faktu, a to i přesto, že autor, jak přiznává, nemohl osvětlit vše. Některé stránky, které ještě čekají na objasnění, se nacházejí v moskevských archivech. Odtud se z Köcherova příběhu dostala jen část v takzvaném Mitrochinově archivu, který po rozpadu Sovětského svazu vyvezla britská tajná služba. Další dokumenty se stále ztrácejí či jsou zkreslovány ve světě „zdivočelých zrcadel“, která si zpravodajské služby vzájemně nastavují. Kniha Český krtek v CIA je přitažlivá nejen svou důkladností, ale i tím, jak líčí banálně směšné rysy práce důstojníků československé komunistické rozvědky. Například jak se jednomu z nich nepodařilo ověřit místo pobytu manželů Köcherových jen proto, že když se na ně vyptával, netušil, že by se jejich jméno mohlo v americké angličtině vyslovovat jinak než v češtině, tedy jako v němčině.

(...) Ševelovou hlavní devízou je střízlivost. Všechny důležité údaje prověřuje a ověřuje z dalších zdrojů, nebojí se přiznat, že něco neví nebo se to dá vykládat různě. Z čtyřsetstránkové knihy, která se čte lépe než mnohý thriller, vyvstává velmi plastický a různobarevný portrét hlavního hrdiny. Muže, který měl velmi zvláštní vztahy s rodiči (jeho otec jej udal), hovořil plynně čtyřmi jazyky, vystudoval matematicko-fyzikální fakultu, studoval FAMU, v mládí se podílel na skautských protikomunistických aktivitách, psal oblíbené pořady do rozhlasu a byl odsouzen za sex s nezletilou. Psychicky labilního cholerika, který dokázal oklamat detektor lži. Muže, který začal hrát s ďáblem a možná i pár partií vyhrál. Neuvěřitelně pilného člověka, jejž poháněl komplex méněcennosti, a slavomana. Chorobného egomaniaka se spasitelskými sklony.

Příběh československého agenta nepředstavuje jen čtivý exkurz do světa tajných služeb, ale nutí čtenáře si klást otázky, do jaké míry si může jednotlivec v takovém prostředí udržet svobodu rozhodování a kdy už pro něj není cesty zpět.