Recenze z média iDNES

Drsně úchvatný román Farářka je upřímný jako severská krajina

Víc než o smrti však napsala Orstaviková knihu o míjení, to je jejím hlavním tématem. Jako by ten věčně zasněžený fjord bičoval mrazivý vichr zas a znova otázkami po možnostech poznání toho druhého, vcítění se, otevření, souznění. Farářka se podobá severonorské krajině. Náročná, komplikovaná, ale uchvacující.

„Se stim smiř!“ aneb lehce nekorektní text o těžce nekorektním díle

Značně dadaistický komiks pojmenovaný Opráski sčeskí historje se stal takovým fenoménem, že vyhrál prestižní anketu Křišťálová lupa, jeho knižní podoba byla za tři dny vyprodána a bude mít výstavu v budově Národního muzea. Autor by mohl být slavný, ale přeje si zůstat utajen. (...) Princip knihy je jednoduchý: pomocí čtyř komiksových okének jsou v útlé knížce shrnuty české dějiny od - citujme přesně - parotce Čecha až po 70. léta minulého století, kdy si Vašek (Havel) dal ráno lahváč, v poledne půllitr a večer ho čekala basa, nikoli ta pivní. Kulantně řečeno, Opráskům není nic svaté, k ničemu nemají respekt. Komolí češtinu, utahují si z české mytologie a především ze skutečných historických událostí. Občas jsou kruté a nemilosrdné, vždy ovšem vtipné.

RECENZE: Noční host láká na tygry, humor i smutek stáří

Debut australské spisovatelky Fiony McFarlaneové Noční host, jenž právě vychází v Pasece, uchvátí pohádkovým rozpětím, které se ovšem rychle zvrtne v nemilosrdnou realitu. Pětasedmdesátiletá Ruth se s manželem odstěhuje na důchod na liduprázdné pobřeží, on záhy zemře, ona je vydaná napospas své samotě. (...) Noční host je jedním z nejpozoruhodnějších debutů anglosaské literatury letošního roku, Ruth originálně kouzelnou hrdinkou.

Na Staroměstském náměstí chtěl jako dostavbu radnice postavit pyramidu

(...) Obsáhlá monografie architekta Karla Pragera, představující kontroverzní dílo a osobnost významného českého architekta druhé poloviny 20. století, vychází právě nyní. Pokud máte v rodině někoho, koho zajímá architektura, mohl by to být zajímavý vánoční dárek. Publikace detailně přibližuje nejen všechny jeho realizace, ale nabízí také úplný přehled Pragerových soutěžních prací i nerealizovaných studií a projektů, které měly zásadním způsobem změnit tvář Prahy, včetně Smíchova, Karlína, Letné, Pankráce, Albertova či Staroměstského náměstí.(...) Právě šíře názorů posouvá knihu Radomíry Sedlákové mimo běžný rámec architektonických monografií. Úctyhodné je také velké množství fotografií, jejichž autorem je Pavel Frič, jeden z nejlepší současných fotografů architektury. Kniha vychází v nakladatelství Titanic.

Lumír včelaří, Jůlinka zahrádkaří. Vychází kvalitní knihy pro děti

Na pulty knihkupectví se dostávají tři kvalitní knihy pro děti. Krásně ilustrovaná Jůlinka z jedlé zahrádky od Terezy Václavkové je poučná kniha o rostlinách. Tajemství strýce Erika od Jana Jařaba přináší šestici pohádek a konečně Lumír včelaří Anety Františky Holasové zasvětí děti do včelího života.

RECENZE: Vychází studie o nejsilnější stránce Karla Havlíčka Borovského

Výborná studie Bohumila Doležala o Karlu Havlíčku Borovském vypovídá nejen o minulosti, nýbrž i o dnešních problémech. Kniha rozebírá klasikovu novinářskou činnost, která byla jeho nejsilnější stránkou. (...) Nejpozoruhodnější na Doležalově knize je fakt, že ačkoliv je z ní patrný autorův obdiv k velkému novináři, naprosto není apoteózou jakéhosi neomylného ducha. Doležal k Havlíčkovi přistupuje tak, jak on přistupoval ke svým tématům: realisticky a kriticky. Platí to například, když rozebírá Havlíčkovo pojetí vztahu Čechů, Rusů a obecně Slovanů či když komentuje jeho chvílemi až nenávistný postoj k Polákům či Maďarům. A když líčí Havlíčkovo zásadní nepochopení emancipačních snah Slováků, jako by k nám přes propast času promlouvala nedávná minulost.

Osbornovo Odpuštění je útlá kniha, která se pohybuje jako panter

Česky vyjde jedna z nejlepších knih loňského roku, Odpuštění od amerického spisovatele Lawrence Osborna. Vypráví o tragickém střetu křesťanského a muslimského světa i o krásách marocké pouště. (...) Co všechny tak nadchlo? Nešťastný londýnský manželský pár v krizi potřebuje oddech od civilizace, práce a vymožeností, a tak vyrazí do marocké pouště na zvláštní hromadnou oslavu svých kamarádů. Po cestě se však stane nešťastná dopravní nehoda a auto obou manželů zabije berberského chlapce. Na oslavu dojedou s mrtvým na zadním sedadle, uprostřed jejího víru, obklopeni domorodými služebníky a poskoky, tak musí čelit vlastním výčitkám i strašákům minulosti. Paralelně autor vypráví příběh mrtvého i detaily ze života hlavních hrdinů. Závěr je prý šokující a naprosto neočekávatelný, kniha je plná popisů nádherné a zároveň nebezpečné pouště. Čtenáři román přirovnávají k Ohňostroji marnosti od Toma Wolfa nebo k dílům Iana McEwana.

Už je tady zase. Hitler se vrátil a za volební téma zvolil psí hromádky

(...) Kniha o Adolfu Hitlerovi, který se probudil do současnosti, vyšla před necelým rokem a na konci prázdnin mohl její autor oslavit miliontý prodaný výtisk. Práva na ni koupili nakladatelé v pětatřiceti zemích. (...) Co všechny tak nadchlo? Vermes napsal příběh Adolfa Hitlera, který v roce 1945 nezemřel vlastní rukou, jen usnul záhadným spánkem. A probral se o šestašedesát let později kdesi u Berlína, v míru, bez svých věrných i bez Evy Braunové. Lidé ho ze soucitu nechávají přespávat v opuštěném stánku s novinami, považují ho totiž za psychicky vyšinutého komika, který si na vůdce jen hraje. Jenomže: přijede televize, video se objeví na YouTube a vůdce má rázem zase obrovskou popularitu. A rozhodne se vstoupit do politiky, jeho hlavním předvolebním tématem jsou psí hromádky v ulicích.

Konrad Lorenz Život se psem není pod psa

--------------------------------------------------------------------------------

Život se psem chvílemi připomíná Čapkovu Dášeňku, když autor vlídně vypráví o zvířeti a s podobnou dikcí promlouvá i ke čtenáři, tedy potenciálnímu páníčkovi. Navíc jsou tu i jeho perokresby, neumělé, ale přesně vypozorované. Lorenz za svůj život přišel do kontaktu se stovkami druhů a s tisíci jednotlivými zvířaty počínaje psy, husami a kočkami a konče kavkami. Výzkumu jejich chování věnoval mnoho let.

Lorenzovy minieseje o psech jsou zábavné, poučné a všímají si detailů, které lidem žijícím bez psů unikají. Může pes blafovat nebo simulovat? Jak si psa vybrat? Jak ho milovat a přetrpět jeho ztrátu?

Jak je veverkám z Central Parku?

Zase má přes 600 stran, opět je bravurní pozorovatelkou ženských povah, nešetří rozmazlené hlupačky a velebí emancipované. Francouzská spisovatelka Katherine Pancolová napsala trilogii, která začala příběhem Žluté oči krokodýlů, pokračovala přes Pomalý valčík želviček a teď vychází závěrečný díl Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné

Zápletka prvního dílu byla nejvýživnější, ale i tak je pokračování ságy okouzlující. Hlavně proto, že Pancolová své hrdinky nikterak nešetří a ženské si neidealizuje, jsou tu potvory, pomstychtivé a závistivé megery i naivní a povrchní slečinky. A také jejich objekty touhy, včetně Cary Granta.

Shaun Tan tužkou nakreslil Nový svět. Beze slov, ale s neuvěřitelnou fantazií

Když byl malý, všichni ho znali jako toho, co hezky kreslí. Dnes se Shaunu Tanovi doma na poličce leskne Oscar z roku 2011 za nejlepší krátký animovaný film – The Lost Thing. Australský kreslíř také spolupracoval na předlohách pixarovského filmu WALL-E a vydal několik obrázkových knih. V Česku zatím vyšla jediná, zato ta nejznámější – Nový svět. (...) Shaun Tan neexperimentuje. Přesně ví, co chce na papír otisknout. To je velmi dobře vidět na mistrně zvládnutém, místy až filmovém střihu. Jednotlivé panely totiž skládají sekvenční scénu. Tan střídá perspektivy, umně přechází z detailu do polodetailu a celku, čímž silně apeluje na nicotnost člověka ve velkém neznámém světě. Skrz kresbu dokáže Tan nejlépe vyprávět běžné věci. Mezi nejpoutavější části patří úvodní scéna, kdy si hrdina balí kufr. Když ráno vstává a obléká se. Když v továrně vyřazuje vadné kusy tajemných výrobků. Právě v takových chvílích totiž vyvstává hlavní myšlenka knihy Nový svět. Lidskost.

Manželka 22 je jako Bridget Jonesová po čtyřicítce

(...) Podbízivá obálka knihy by mohla naznačovat, že půjde o lechtivý kyberromán, ale to v žádném případě. Manželka 22 je vtipná a výstižná. Bridget Jonesové pro čtyřicátnice se čtenářky budou nahlas smát, aniž by jim vadilo, že se v tu chvíli smějí samy sobě. Možná dřív podobně jako Alice "stavěly stan, pekly chleba, líbaly cizí muže, nosily bikiny a většinu rán se budily šťastné, aniž by měly důvod, a snily o dokonalém životě s dokonalou láskou", zatímco teď "chystají svačiny, připravují předpubertálního syna na příchod hormonů, připravují manžela na svůj blížící se přechod a vytipovávají nejrychleji postupující frontu v obchodě". (...) Manželka 22 je jedna z těch knih, které zahřejí na duši. Ani ne tak příběhem, spíš předá čtenářkám vědomí, že v tom nejsou samy a že nejlepším lékem na všední trable je smích mířený do vlastních řad.

Hitler nezemřel, jen usnul. Teď je zpět a znovu rozděluje Němce

(...) Původně novinář Timur Vermes je synem německé matky a maďarského otce, který ze své vlasti uprchl na západ po nepokojích v druhé polovině padesátých let. Děj jeho knihy je jednoduchý: Hitler nezemře vlastní rukou v bunkru na konci války, ale probere se z dlouhého spánku na jakési louce za Berlínem a po více než šedesáti letech bloudí ulicemi města. (...) Román je totiž psaný v ich-formě z vůdcova pohledu, spisovatel přiznává, že v tom se podobá Hitlerově Mein Kampfu, který prostudoval. „Hitler ale nebyl žádný intelektuál,“ stěžoval si na úroveň knihy. Diskuse, kterou jeho román rozvířil, je podle něj víc než prospěšná. Ne vždycky jsme totiž schopní rozpoznat zlo, které může místy působit zábavně i sympaticky, ale přesto zůstává zlem.

Milovníky sprosťáren a humoru Egona Bondyho a Charmse nadchne i Cholin

(...) Cholin se podobá našemu Egonu Bondymu či v Rusku slavnějšímu Daniilu Charmsovi. Jako měl přelom devatenáctého carského a dvacátého rudého století diagnostika v Čechovovi, postalinský Sovětský svaz komentoval Cholin. Jak píše ve výborném doslovu v knize Miroslav Olšovský: osud ho nehýčkal/ nechlácholil/ nekonejšil/ ale mlátil/ a mlátil/ a pořád po hlavě. Přesto se básníka nepodařilo umlčet, byť se oficiálně živil psaním veršů pro děti a jejich slabikáře. (...) Cholinovy undergroundové básně jsou absurdní, ale přitom naprosto konkrétní. Absurdní je totiž realita, kterou popisují. Bez metafor, drsně, přímo. (...) Nikdo z vás nezná Cholina je podstatný nakladatelský počin, navíc vydařený, zasazený do kontextu, citlivě vydaný.

Kniha 99 domů je inspirací pro ty, kteří neradi „podnikatelské baroko“

(...) Těžištěm knihy ovšem je především onen autorský výběr 99 rodinných domů, které Ján Stempel považuje za "dobré". Základem je vždy stručný popis s patřičnými údaji o lokalitě a autorech stavby stejně jako jakési popisné "slovníkové heslo", a zejména množství fotografií exteriérů i interiérů inkriminovaných budov. Zejména architekti a jistě i studenti tohoto oboru pak ocení výkresovou dokumentaci ke každé ze staveb, tedy půdorysy a řezem vždy ve stejném měřítku 1 : 333 a situací 1 : 1000, díky čemuž je možné srovnávat velikost a prostorové uspořádání. Autoři knihy vybírali podle svých slov z více než 350 realizací navržených v ateliérech českých architektů.

Nefalšované porno pro ženy aneb… Čtení s rukama pod peřinou

Román 50 odstínů šedi, při jehož četbě se ženy červenají až po konečky prstů, se stal ohromným fenoménem. Čtou ho "dvacítky", zralé ženy i důchodkyně, vyučené i vysokoškolačky a podle českého nakladatele i spousta mužů, kteří to ale tají. Na český trh vstoupila knížka s velkými ambicemi a ohromnou publicitou na podzim loňského roku. A z pultů mizela podle očekávání kosmickou rychlostí. Po stech tisících výtisků se během tří měsíců doslova zaprášilo. Ve světě se knižní trilogie – u nás se bude překlad druhého dílu prodávat za pár dnů a třetí v létě -zatím prodalo více než 40 milionů!

Úžasné stavby, které možná neznáte. Od Šemíkova hrobu až po věže

Kniha Drobné perly české architektury má záběr neuvěřitelně široký, od včelína (největšího u nás), kašny, autobusové zastávky, kaple, až po rodinné domy, kolotoč, krematorium, malou vodní elektrárnu či lovecký zámeček. Vybírá si totiž objekty takřka z prehistorie až do současnosti, nechybí ani útulek pro snowboardisty. Celkem zde najdete 144 ukázek. Větší i zcela nenápadné stavby či dokonce jen náhrobky (například Michala Tučného v podobě jeho typického klobouku) mapují celou republiku, takže kniha funguje také jako neobvyklý turistický průvodce po často neznámých památkách a objektech.

Památkáři v Budějovicích vydávají obří monografii rodu Rožmberků

Obří kniha má 752 stran a obsahuje 1 150 barevných fotografií. Publikace vznikla u příležitosti výročí 400 let od úmrtí posledního z Rožmberků Petra Voka. Památkáři vydali knihu jako jeden z příspěvků k letošnímu Rožmberskému roku.
Na přípravě knihy se podílelo přes osm desítek autorů. "Pro nás je to zúročení roku a půl práce. Kniha o Rožmbercích je zároveň splacením dluhu tomuto významnému rodu českých a evropských dějin," vysvětluje Petr Pavelec, ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.

TIP TÝDNE – Pro děti

Pohádkové vyprávění o chlapci Jonášovi a velrybě Ubaldě a jejich dobrodružství pod Karlovým mostem. Kniha pro předškoláky, děti, kterým čtou rodiče, ale i pro adepty prvního čtení. Mimořádně lákavá je podoba knihy ve formě netradičního leporela s celostránkovými ilustracemi Adolfa Borna na kartonovém papíře. Text byl oceněn Zlatou stuhou a přeložen do arabštiny a do němčiny.

RECENZE: Sbírka Nohavicových textů obstojí i jako samostatná sbírka básní

(...) Knížka, nazvaná Chtěl jsem jí zazpívat, přináší více i méně známé písně a básně z osmatřicetileté tvorby Jaromíra Nohavici. Sbírka prokazuje autorův nesporný talent a dá se číst i pro pouhé potěšení z lahodnosti a znělosti češtiny. (...) Nohavica píše často v první osobě a obrací se ke svým láskám jako k záchranným bójím, což dává textům intimnější rozměr i vnitřní napětí. Vypravěč Nohavica se přitom zručně promítá do několika postav včetně záhadného Darmoděje, věčného milence, společenského glosátora či lidového barda, který "hraje si a zpívá a baví se jak malý Jarda". Avšak Nohavica sestupuje i k temně skeptickým, černým hlubinám své mysli. Ozvěny z minulosti, kdy se setkal se Státní bezpečností, zřejmě rezonují ve starší symbolické písni Never more či v čerstvé skladbě Já si to pamatuju. K paletě emocí, které Nohavicovy verše nabízejí, tak patří úzkost, strach či bolest. Každopádně platí, co Nohavica zdůrazňuje v jedné z písní: Každý si nese své břímě.

Fyzikální bajky ze života se obejdou bez zbytečných vět

(...) Prvotina Markéty Baňkové patří k nejnápaditějším dětským knížkám, které se mi letos dostaly do ruky. Je také docela možné, že z ní děti i mládež nahlédnou do tajů vesmíru (každou bajku doplňuje i odbornější shrnutí tématu) mnohem snadněji než z učebnic fyziky. Má jen jeden melancholický háček – při četbě si čtenář začíná intenzivně přát, aby se všechny věci mezi nebem a zemí daly vysvětlit fyzikálními zákony...
Hodnocení MF DNES: 80 %

Viktor Karlík a jeho vzpoura proti inženýrům všemožného druhu

(...) Publikace Světla města není pouhým obrazovým katalogem. Plnohodnotnou součástí je autorův text. Jestliže běžně je v dnešní společnosti slovo nahrazováno obrazem, pak muž mnoha zájmů a nadání, osobitý typograf knižních obálek Viktor Karlík, kartu obrací. Své obrazy a objekty komentuje. Komentář je usazen v rovině vznešenější, více metaforické, expresivní. Vytrhuje obrazy a objekty z klidu a obyčejnosti, lapidárně lyrizuje: "Edison. Příběh, který nepřestává fascinovat. Umělé osvětlení – umělý svět. Pár drátků, vývěva, trocha elektřiny a svět je vzhůru nohama." Karlíkova Světla města jsou přitažlivá. Nejen proto, že autor obdivuje opomíjený mizející svět své rodné pražské čtvrti Smíchov, že se hlásí k tradici "údivu z obyčejných věcí". Také proto, že je z jeho produkce evidentní cit pro materiál, pro duch místa, s nímž není třeba zápasit, ale jemuž je dobré naslouchat.

Jak napsat rockové dějiny, propít se životem a natočit Mumuland

(...) Aktuální vydání je ovšem první skutečně reprezentativní, jaké si kniha takovéhoto významu zasluhuje. Nejen přehlédnutý obsah s opravenými fakty a větší množství fotografií, ale také aktuální doslov, ve kterém oba autoři sdělují svoje názory na hudební scénu od posledního vydání knihy, a zejména přiložená dvě CD, obsahující skutečné, dosud nikdy a nikde nevydané unikátní nahrávky, tvořící "soundtrack" knihy, činí z Bigbítu takřka povinnou součást knihovny každého rockového fanouška.

Jak napsat rockové dějiny, propít se životem a natočit Mumuland

Queen rozhodně nejsou kapelou, která by posluchačské tábory spojovala, nicméně minimálně obrovský historický význam jí nemůže upřít snad nikdo. A právě po této historii se za pomoci stovek dokumentů, fotografií a dalších memorabilií ohlíží tato velkoformátová publikace. Je potěšitelné, že na rozdíl od podobných knih, které se spokojí s "kvalitou pro oko" se tato kniha snaží i předat maximum informací, které zde předávají přední rockoví publicisté. A v neposlední řadě o skupině vyprávějí i sami její kolegové, rockoví hudebníci zvučných jmen.

Jak napsat rockové dějiny, propít se životem a natočit Mumuland

(...) Dvojice elektronické hudby KLF se proslavila několika hity na přelomu 80. a 90. let. Oba hudebníci napsali tento útlý, ale po čertech výživný svazek, který nese podtitul Jak se dostat na vrchol hitparády. S obrovskou ironií, typickým britským humorem, ale (zamyslí-li se člověk alespoň částečně znalý hudebního zákulisí) zároveň také s ohromnou erudicí tady radí, jak nejsnáze dosáhnout úspěchu v hudební branži bez peněz, talentu a zkušeností. Zlí jazykové tvrdí, že hit Petra Kotvalda Mumuland vznikl právě podle tohoto Manuálu...

Jak napsat rockové dějiny, propít se životem a natočit Mumuland

(...) Jeho mírně, zejména v profilech jednotlivých autorů aktualizovaná podoba přináší pohled na obsahovou stránku českého rocku, která v mnoha svých nejlepších případech dosahuje vrcholné poetické úrovně, nastavené světovým kontextem, avšak - také v nespočtu případů - přináší i typicky český, tedy originální přístup k tvorbě. Už proto, že je čeština na rockové rytmy například oproti angličtině těžko tvárná, nutila textaře - a vlastně i mnohé skladatele - k nalezení optimálního souznění, které přinášelo českému rockovému totalitnímu ghettu nepřehlédnutelnou kvalitu.

I raný McCarthyho román už čpí chaosem a vraždami

(...) Dítě Boží je v kontextu autorova díla spíše méně známou epizodou. Už zde jsou však patrné motivy, které dovedl později takřka k dokonalosti, totiž postupné odcizení od společnosti, jehož výsledkem je samota fyzická, metafyzická, etické a sexuální perverze a násilí jakožto projevy lidské přirozenosti. McCarthy netvrdí, že jeho hrdinové jsou zločinci, nebo naopak svatí. Říká, že pokud jim to společnost dovolila, je chyba na obou stranách. Protagonistou Dítěte Božího je venkovský prosťáček Lester Ballard. Je to sirotek, jenž chytrosti ani přitažlivosti moc nepobral. Nemá žádnou rodinu – matka odešla, když byl ještě dítě, a otec se krátce nato oběsil.

Ortenova cena ve správných rukou: Jana Šrámková zkrotila banalitu a ukázala neviditelná přediva vztahů

(...) Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit? Příběh osudové lásky, která zahrnuje mnohem víc než vztah muže a ženy, vypráví prvotina mladé autorky Jany Šrámkové. (...) Nedlouhý román s "islandským“ názvem si Ortenovu cenu zaslouží; porota laureátsví přiřkla knize hutné, neupovídané, ne však komprimované do přetíženosti, která je pro většinu publika neskousnutelná; přisoudila ji próze, kterou v nominaci oceňovala za "stylově čisté, tematicky ojedinělé, nedoslovné vyprávění (...) Vyprávění Šrámkové může připomínat věčně proměnlivou, pulsující šroubovici, v níž všechny body jsou provázány a na sebe velmi dobře slyší.

Oliver Sacks vypráví neuvěřitelné příběhy z neurologické praxe

(...) Kniha je jakýmsi "sborníkem" mimořádně zajímavých příběhů z autorovy praxe, představujících případy lidí s neurologickou nebo psychickou odchylkou, často velmi bizarních a téměř neuvěřitelných. Autor o nich píše s nesmírnou empatií, láskou a především téměř povídkovou formou. (...) V lecčems Sacksova kniha připomíná například některé práce Timothyho Learyho - leccos si v ní (i kdyby třeba jen jako důvod k "vymezení se") najde odborník, laik zase má šanci dozvědět se velmi přístupnou formou o věcech, o jejichž existenci neměl tušení.

McCarthyho Cesta aspiruje na titul kniha roku

Román amerického spisovatele Cormaca McCarthyho Cesta má všechny předpoklady stát se letošní knihou roku. (...)
Cesta se nečte lehce. Děj se nikam moc neposunuje, v knize se stane jen málo věcí. McCarthyho román je přesto nádherný. (...) Zcela jistě máme před sebou kandidáta na nejlepší knihu roku.
Hodnocení MF DNES: 100%

ARMIN MÜLLER-STAHL: Hannah

(...) Novela ze současnosti Hannah, v níž se prolínají prvky ze všech oblastí autorových zájmů i světové politiky, je první možností se s jeho literárním dílem setkat v češtině.

V Česku vyšla první historie světového komiksu

(...) Kruml se rozhodl zpracovat vlastní publikaci, kde mnoho z toho, co čtenář na Západě má zažito, musí být pro českého čtenáře vysvětleno. Komiks, grafický román, byl totiž dlouhá léta před rokem 1989 v tehdejším Československu i v dalších zemích východního bloku odstrkován. (...) obálku speciálně pro nakladatele vytvořil slavný komiksový autor Bryan Talbot, jehož knihy Comics Centrum vydává.

Velká kniha mateřství konečně ušitá na naše podmínky

(...) Díky (této knize) nemusíme shánět informace každou zvlášť a dostaneme vše o přípravě na těhotenství, o něm samotném, o porodu i o tom, jak pečovat o dítě, pěkně svázané pohromadě. Na kvalitním papíře a s hezkými obrázky. (...) Velkou knihu o mateřství je dobré mít ve své knihovně, protože rozhodně není jen na "jedno použití". Budete si v ní listovat nejméně tři roky věku svého dítě a devět předcházejících měsíců k tomu.

Kniha o katedrále v Chartres je i pro laiky

(...) Ke kladům knihy patří nejen čtivost Kováčova textu, který je přístupný přes svou zřejmou zasvěcenost i laikovi, ale také celkové členění knihy a velké množství obrazového materiálu. (...) Peter Kováč jako editor nakonec zařadil i krátkou antologii textů o středověkém umění a jeho symbolice z per "přímých účastníků" - středověkých autorů (Pierre de Roissy, Guillaume Durant a další).

Valašské pohádky přinášejí rozkoš

(...) Četba se tak opakovaně mění v dvojité dobrodružství: nepřináší jen rozkoš z příběhů, ale také rozkoš z rozpomínání a srovnávání – s Werichovým Fimfárem, Erbenovou Kyticí, Českými národními pohádkami Boženy Němcové, Kubínovou Babou nad čerta, případně Pohádkami bratří Grimmů nebo Preusslerovým Čarodějovým učněm. Pohádky jsou totiž jenom jedny. A nejenom pro malé čtenáře od šesti let.
Příběh: 100 %
Styl: 90 %
Celkový dojem: 90 %

Výtvarný lexikon je příjemný pro oko

(...) Co do úrovně zpracování hesel by nejlépe Lexikonu slušel starosvětský přídomek "pro školu i domácnost". Kniha nezabíhá do velkých detailů (při počtu hesel by to ani nebylo možné), do hloubky se formou rozšířených kapitol pouští jen u nejdůležitějších výtvarných směrů a největších uměleckých jmen.
Velmi podstatnou součástí knihy je samozřejmě bohatá obrazový výprava, u podobných knih této provenience naštěstí už dávno zcela samozřejmá. Sedm set kvalitních, rozměrově různorodých reprodukcí (a výborné polygrafické zpracování), z Lexikonu dělá zároveň vděčný objekt k listování a prohlížení.

Buď opatrn a chrabr, radili si V+W v dopisech

(...) Dopisy jsou uveřejněny tak, jak je editoři našli v archivech. Nikterak je neopravovali, protože jedním z jejich cílů bylo ukázat bohatost češtiny obou pisatelů. "Ve svém celku jsou jejich dopisy dramatickým dokumentem vnější i vnitřní emigrace v dobách studené války," říká nakladatel.

Americký punk od pravěku k dnešku

(...) Švamberk v samotných rozhovorech i v úvodních statích, ve kterých jednak "uvádí do problému", jednak popisuje okolnosti rozhovorů, celkem šikovně propojuje přístup objektivního publicisty a fanouška, který má nejen potřebné vědomostní zázemí, ale k hudbě, o které píše, má zároveň hluboký vztah jako posluchač.
Hodnocení iDNES.cz: 60%

Vybraná inteligence jako jistá překážka

(...) Úroveň povídek je tedy poněkud kolísavá, respektive druhá polovina svazku (přesněji: poslední čtyři prózy) je lepší než polovina první; nikde však autorka nejde pod určitou uměleckou úroveň, velmi "dobré vychování" jí to prostě nedovolí.
Svazek Zázrak je svým způsobem bildungsromanem v povídkách, líčením osobní cesty ke skutečné dospělosti a samostatnosti v deseti obrazech. V kontextu nyní vydávané české prózy jsou poměrně ojedinělé partie, v nichž se Fischerová svěřuje s tím, jak se snažila dostát svým intelektuálním nárokům a závazkům, a přitom studovat komunisty řízenou univerzitu.

Mravenci: dobré sci-fi z mikrokosmu

(...) Za prostým názvem se skrývá nápaditě napsané sci-fi. (...) Osudy mravenčího samce 327, samičky 56 a bojovnice 103 683, kteří společně pátrají po záhadě skryté v nejnižších patrech svého mraveniště, tvoří jednu dějovou linii knihy. Tu druhou určil Werber rodině mladého nezaměstnaného Jonathana, jenž ve sklepení svého zděděného bytu pátrá po tajemství, které mu zanechal zesnulý strýc. (...) fanoušci sci-fi zřejmě bez potíží přistoupí i na to, že mravenci přemýšlejí, vzpomínají, vedou takřka detektivní pátrání a mají dokonce i sny. Pro tuto skupinu čtenářů jsou Mravenci - svižně napsaná kniha s originální zápletkou - určitě dobrou volbou.